Harry si uvědomil, že musí jednat rychle, jestli chce tuhle válku brzy ukončit. Nejdřív se nějak potřeboval dostat do svého trezoru.

„Harry?“mávala mu Ginny rukou před očima.

„Děje se něco, Ginn,“mrkl Harry.

„Byl jsi úplně mimo. Ptala jsem se tě, jestli si už půjdeš lehnout. Je pozdě,“zopakovala mu.

„Ne, musím ještě dodělat esej pro Snapea. Víš jak je nesnesitelný, když jí přineseme pozdě,“usmál se.

„Ale ty běž, musíš být unavená. Dobrou noc,“políbil jí.

„Dobrou,“usmála se Ginny a šla do dívčích ložnic.

Jakmile zmizela v dívčích ložnicích, hodil na sebe Harry plášť a zmizel ze společenky. Musel se nepozorovaně dostat ven z hradu. Bohužel neměl to štěstí, někdo ho nachytal.

„Pane profesore, já se moc om…,“zarazil se Harry. „Tati?“

„Co tady děláš s neviditelným pláštěm?“zeptal se zvědavě James.

„Potřebuju se dostat do Londýna,“přiznal Harry.

„Teď?“vykulil oči James.

„Jo teď,“povzdechl si Harry netrpělivě.

„Copak to nepočká do zítřka?“zeptal se ještě jednou James.

„Válka nepočká?“odsekl Harry a už mířil k vchodovým vratům.

„Počkej,“zavolal James.

„Půjdu s tebou,“řekl rozhodně.

„To není třeba,“namítl Harry.

„Myslím, že je,“nesouhlasil James.

Přemístili se ke Gringottovic bance.

„Proč jsi neřekl, že potřebuješ peníze?“řekl James první blbost, která ho napadla.

Harry se zasmál: „Protože nepotřebuju. Nejdeme do našeho trezoru, ale do mýho.“

Skřítek je zavedl k trezoru.

„Trezor číslo 12,“oznámil.

James to radši nekomentoval. Vešli dovnitř a Harry automaticky zamířil k jedné skříni. James se koukal kolem a nemohl uvěřit tomu, co vidí.

„Ta kniha je z roku 1558,“upozornil Harryho.

„Já vím,“řekl nezaujatě Harry.

Když ale James uviděl co má jeho syn v ruce, na nějakou knihu zapomněl.

„Neříkej, že to je,“vydechl James.

„Jo. Meč Godrika Nebelvíra,“pousmál se Harry.

„Ten je ale u Brumbála v kanceláři, tak jak…,“nechápal James.

„Ten je jen imitace, kopie. Tenhle je pravý,“řekl Harry a vyšel ven z trezoru.

James ho následoval.

„Kam jdeme teď?“zeptal se po chvíli.

„Na Grimmauldovo náměstí,“řekl Harry.

Vytáhli Siria z postele a ten ani nestačil protestovat, když Harry zakřičel.

„Kráturo.“

S hlasitým nadáváním se před něj přemístil skřítek.

„Vím, že sis schoval jeden medailon. Patřil tvému pánovi Regulovi. Chci, aby si mi ho přinesl,“řekl rozhodným hlasem Harry.

Krátura se moc neměl k činu, když mu ale Harry ukázal pár hezkých kleteb, hned pro něj běžel.

„Otevři se,“zasyčel Harry.

Medailon se otevřel a Harry ho hned probodl mečem.

„Bezva, další z krku,“oddychl si.

„Mohl by si nám vysvětlit, co to tady provádíš?“vyletěl už Sirius.

„Teď na to není čas, Sirie. Musím ještě někam skočit a někdo by mohl zjistit, že nejsem v Bradavicích,“řekl Harry a bez rozloučení vyšel ven.

O dvě ulice dál žila jedna stará paní, která vlastnila velice vzácný šálek, který dříve patřil Helze z Mrzimoru. Jen doufal, že ho někdo nepředběhl a ten šálek tam pořád je.

„Přejete si mladíku?“zeptala se stará paní.

„Dobrý den, jmenuji se Jimmy Brait a hledám vás kvůli jedné cenné věci, kterou bych od vás milerád odkoupil,“představil se Harry.

Za sto galeonů byl šálek jeho a tak se s ním přemístil do jednoho lesa, kde ho zničil. Pro jednu noc toho bylo už dost, tak se vydal zpátky do Bradavic.

O týden později, čistě náhodou našel v KNP diadém Roweny z Havraspáru, který okamžitě zmizel. Už nezbyl ani jeden.

Prsten zničil Brumbál, deník probodl zubem baziliška, šálek, diadém a medailonek zničil, stejně jako Naginy Avadou. Merlin ho ujistil, že v něm už viteál není, takže už byly skutečně všechny viteály zničeny.

Teď bylo na čase ukončit to. Skončit roky tyranie. Čekala ho poslední bitva.
18.12.10 17:37
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one