Den předání Merlinova řádu se blížil. Harry si všiml, že jsou všichni ostatní více nervózní než on sám. Tak nějak věděl, co ho čeká. Oblékl se do černého, delšího, společenského saka s kalhoty a černou košilí. Černá byla elegantní a navíc mu slušela, jak mu vždy tvrdily kolegyně z práce.

Když se s ostatními sešel ve Velké síni, všichni na něj překvapeně zírali.

„Vypadáš úžasně,“řekla Lily a Ginny k němu přišla a radostně ho políbila.

Harry na ní mohl oči nechat. Vzala si totiž ty šaty co jí dal k Vánocům.

„Děkuji,“zašeptal já vděčně.

„To já děkuju, že mě miluješ,“usmála se Ginny.

„Tak jdeme,“řekl nadšeně Sirius.

Harry se zasmál. „Jasně, tak jdeme do jámy lvové.“

Na ministerstvu bylo hrozných lidí. Každý chtěl vidět, jak slavný Harry Potter dostane Merlinův řád. Harry se měl ještě před tím vším sejít s Pastorkem, tak hned zamířil ke kanceláři ministra.

„Dobrý den, jsem očekáván u pana ministra,“řekl s úsměvem sekretářce.

„Jistě,“oplatila mu úsměv a sjela ho mlsným pohledem.

Za chvíli už stál naproti Pastorkovi.

„Pane ministře,“pozdravil ho Harry.

„Ne tak formálně, Harry,“zasmál se Pastorek. „Bojovali jsme vedle sebe a prakticky jsi mě na tohle místo dosadil.“

„Potřeboval si něco Kingsley?“zeptal se tedy méně formálně Harry.

„Posaď se,“ukázal mu starostlivě Pastorek na židli.

Harry si povzdechl.

„Takže už o tom taky víš,“řekl.

„Něco takového se nedá ututlat a už vůbec ne v řádu,“omlouval se Pastorek.

„O tom si se mnou, ale určitě mluvit nechtěl,“poznamenal Harry.

„Ne, to skutečně ne. Chtěl bych ti něco nabídnout, tedy až dostuduješ,“přiznal Pastorek.

„Nabízíš mi práci?“zasmál se Harry.

„Vím, že jsi byl bystrozor a tady si jím chtěl být taky. A taky vím, že kvůli tvému zdravotnímu stavu je to nemožné. Napadlo mě, že by si mohl dělat tiskového mluvčího ministerstva kouzel,“řekl Pastorek.

„Cením si tvé nabídky, ale zatím ti nic nemůžu slíbit. Nevím co bude za týden, natož za dva roky,“povzdechl si Harry.

„Stačí mi, když o tom budeš aspoň uvažovat,“snažil se ho přesvědčit Pastorek.

„To ti slíbit můžu,“usmál se Harry.

„No, asi bychom už měli jít, než si pro nás přijdou,“zasmál se Pastorek.

Vzal Harryho kolem ramen a společně se vydali dolů, do vstupní haly, kde už na ně čekali.

„Nebudu muset mít nějakou řeč, že ne,“zhrozil se Harry.

„Něco říct musíš, bohužel,“pousmál se Pastorek.

„Vy mě chcete zničit,“povzdechl si Harry.

„Jestli chceš, můžeme tě omluvit kvůli tvému zdravotnímu stavu,“navrhl mu Pastorek.

„Hlavně to ne,“zarazil ho Harry.

„Nechci, aby to věděli a pokud někdy, tak určitě ne touhle cestou.“

Pastorek se pro sebe vítězně usmál. Vešli do haly a všechny pohledy se na ně stočily.

„Dámy a pánové, vítám vás v tento slavnostní den na Ministerstvu kouzel. Slavíme zde konec války, který by ale nikdy nenastal nebýt jedné velice důležité osoby, Harryho Jamese Pottera. Statečně se postavil největšímu černokněžníkovi všech dob a dokázal ho porazit. Dokázala ukončit několikaletou tyranii. Za to mu chceme vzdát hold a vyznamenat ho Merlinovým řádem 1. Třídy,“dořekl Pastorek.

„Harry, mohl by si přijít ke mně,“pobídl Harryho.

Ten za bouřlivého potlesku vyšel na vyvýšené místo k Pastorkovi.

„Tento řád se uděluje těm, kteří se nějak zasloužili o mír téhle země. Právem si ho zasloužíš,“řekl Pastorek a pověsil mu kolem krku stužku s kovovým znakem Merlinova řádu.

„Jsem si jist, že máš nyní něco na srdci,“pousmál se Pastorek.

Harry na něj hodil zlobný pohled.

„Zajisté pane ministře,“řekl Pastorkovi a pak se obrátil k lidem před ním.

„Tohoto řádu si velice cením, jelikož mě staví na jedno z nejcennějších a nejvyšších míst na ministerstvu a také ukazuje, co všechno jsme dokázali,“promluvil Harry k lidem.

„Správně, řekl jsem my. Nikdo tady by neměl zapomínat, že jsem tam nebyl sám. Ano, dal jsem nepříteli jak mudlové říkají poslední úder, ale nikdy by se to nepovedli bez spousty skvělých bystrozorů, z nichž někteří již nejsou mezi námi. Kdyby se tento řád opravdu dával všem, kdo se zasloužili o mír, měly by jej i oni,“dořekl Harry.

V hale se po vteřině ticha ozval ohlušující potlesk. Harry se na ně usmál a sešel dolů ke své rodině a přátelům.

„Hezká řeč, Pottere,“neodpustil si Snape.

„Děkuji profesore,“pokýval Harry hlavou.

Od té doby co skončila válka, byl mezi nimi něco jako tichý mír.

„Harry, rád bych ti někoho představil,“přišel k nim Pastorek s vysokým hnědovlasým mužem s vystouplým čelem a tlustými brýlemi.

„Dobrý den, pane Pottere, je mi ctí, že vás můžu osobně pozdravit,“potřásl mu rukou.

„Jmenuji se Tody Waiet. Jsem americký vědec a lektvarista. Slyšel jsem o vaší nemoci a chtěl jsem vás proto poznat.“

Harry ho zaujatě poslouchal.

„Také mě těší, pane Waiete, ale netuším, proč by vás moje nemoc měla tak zaujmout,“nechápal Harry.

„Jednoduše, snažím se na ní už pár let vymyslet účinný lék. Napadlo mě, že pokud by se ho povedlo úspěšně vytvořit, byl byste první, kdo by ho vyzkoušel,“vysvětlil mu Waiet.

„Upřímně, pane Waiete, byl by to zázrak, kdyby se vám něco takového povedlo, stal byste se velmi bohatým mužem. Rozhodně můžete počítat s mou pomocí,“ujistil ho Harry.

„To mě velice těší. Doufám, že mě někdy navštívíte v New Yorku. Je to úžasné město,“pousmál se Waiet.

„To bych moc rád, zatím nashledanou pane Waiete,“rozloučil se Harry.

„Co myslíš, najde něco?“zeptal se Harryho Ron.

„Doufám, Rone, je to moje poslední naděje,“řekl Harry.
18.12.10 17:43
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one