Po snídani se Harry rozhodl, že zase zkusí zvěromagii, i když ho včera tak zmohla. Tu únavu dával za vinu přenosu do téhle reality a dál si tím již hlavu nelámal. Tentokrát už nepotřeboval Siria, aby mu pomohl. Všechno potřebné už věděl a chtěl Siria překvapit.



Zašel do stejné místnosti jako včera. Rozhodl se, že dneska zkusí přeměnu ve vlka ( promiňte, nemohla jsem si to odpustit, vím, že je to už takové ohrané, ale přece ). Našel si v knize jeho podrobný popis a tak si ho vybavil. Jeho krásnou srst bílou jak čerstvě napadaný sníh a poté tu světle šedou, která začíná v půlce těla a tmavne až je na nohou téměř černá srst. V hlavě viděl ostré špičáky, kterých se zalekne každý nepřítel, tlapy, které skáčou a běhají lesem. Jako živel si k vlkovi dokázal představit jedině zemi. Lístky na stromech, mechy, rozkvetlá poupata a nekonečný les.



Když si v hlavě všechno tohle představil, řekl Traenimal. Zase cítil bolest, ale ne v kostech, ale v obličeji, jak se mu tvaroval do toho vlčího. Po chvíli vše přestalo a Harry se odvážil otevřít oči, aby zjistil zda se mu proměna povedla. V místnosti bylo velké zrcadlo a Harry se rozhodl, že se na sebe podívá v zrcadle a tak se opatrně vysoukal na všechny čtyři, nebylo to zrovna snadné. Poté opatrně vyšel k zrcadlu. Pořád, ale zapomínal, že si musí dát pozor na to, aby šel také zadníma nohama. Párkrát sebou sekl na zem, až ho z toho rozbolela žebra. Nakonec se tak nějak došoural a doplazil k zrcadlu a podíval se na jeho vlčí podobu.



Byl to úchvatný pohled, to by musel uznat každý. Na jeho bílou srst padalo sluneční světlo z malého okna na střeše a tak se leskla jak diamant. Nekrásnější ale byly jeho smaragdové oči, kterým přeměna přidala ještě více lesku. Nyní zářily ještě víc.



Chtěl něco říct, jako třeba pánejo, ale místo toho se ozvalo jen zavytí. Slyšel jak se nahoru někdo řítí a tak se zase rychle přemístil nazpátek. Dneska už mu tak hrozně jako včera nebylo. Motala se mu hlava a nejradši by si šel na chvíli lehnout, ale to nebylo nic strašného.



„ Co tady vyvádíš?“ vyřítil se ze dveří Sirius. „ Připadalo mi jako bych tu slyšel vytí, ale Remus je dole,“ divil se Sirius.



Harry se zasmál: „ Remus by to asi těžko mohl být když není úplněk,“ smál se Harry.



„ No jo, vidíš to mě nenapadlo,“ podrbal se na hlavě Sirius. „ Asi jsem se už zbláznil.“



„ Nemáš náhodou vši Tichošlápku?“ smál se Harry.



„ Jak tě taková hovadina napadla?“ otočil se na smějícího se Harryho.



„ Já jen, že se pořád drbeš na hlavě,“ smál se Harry.



„ Ha ha ha, opravdu vtipný.“



„ Včera jsem tě musel pěkně zřídit, když si bílej ještě teď,“ podíval se na něj zkoumavě Sirius.



„ Asi jsem cvok, ale přijde mi, že si dokonce bělejší než u snídaně,“ zkoumal ho Sirius.



„ Blbost Sirie, je mi fajn,“ usmál se Harry.



„ Co máš dneska v plánu dělat?“ ptal se Sirius.



„ Já nevim. Zřejmě se budu trochu učit do školy,“ řekl Harry.



„ Učit? Ty a učit?“ vykulil oči Sirius. „ Nebouchl si se do hlavy? Odkdy se chodíš dobrovolně učit?“



„ Máš snad nějakej zajímavější nápad?“ řekl podrážděně Harry.



„ Každém nápad je lepší než tenhle, ale jo, mám. Nebo teda spíš James,“ řekl Sirius.

„ Napadlo ho, že bychom mohli zajít na Příčnou, koupit věci do školy, na zmrzku a tak. Co ty na to?“



„ No jasně,“ rozzářil se Harry.



„ A kdo všechno znamená my?“ zeptal se Harry.



„ No já, ty, James, Fred a Georg, Ginny, Ron, Hermiona, Molly, a jako dozor Pastorek s Tonks,“ řekl Sirius.



Harry na něj jen vykulil oči.



„ To si ze mě děláš srandu. To je jak vojenském prapor a k čemu sakra potřebujeme dozor, když ty a táta jste bystrozoři. To nestačíte vy?“ nechápal Harry.



„ Hej, my si chceme taky dát na chvilku voraz a Tonks s Pastorkem se nabídli dobrovolně,“ řekl Sirius.



„ No jo. A kdy vyrážíme?“ zeptal se Harry.



„ Do čtvrt hodiny, takže jestli chceš jít, tak sebou hoď,“ usmál se Sirius.



„ Díky, že si mi to řekl tak brzy,“ ušklíbl se Harry a běžel k sobě do pokoje, aby se převlíkl.



„ Nemáš zač,“ zavolal za nim Sirius.



Harry na sebe rychle hodil ryfle a bílou košili s krátkým rukávem. Už mu ani nepřišlo divné chodit takhle oblečený. Jako bystrozor byl zvyklý na černé kalhoty s černým sakem, nebo hábitem. Přidávalo mu to na věku, ale to Harrymu nevadilo.



„ Sakra, kde ten Harry zase je,“ ztěžoval si James.



„ Ginny taky ještě nepřišla,“ ušklíbl se Ron.



„ Tak to abychom si sedli, protože to bude ještě na dlouho,“ povzdechl si Sirius.



„ Co bude ještě na dlouho, kmotře?“ zavolal ze schodů Harry.



„ Kdepak máš svou Jůlii,“ smáli se Fred a Georg.



„ Jůlii?“ nechápal Harry.



„ Ginny přece, ona není s tebou?“ divil se Ron.



„ Ne, proč?“ divil se Harry.



„ Mrzí mě, že to trvalo tak dlouho, ale nemohla jsem najít tu správnou sukni,“ omlouvala se Ginny a seběhla rychle schody.



Zaměřila svůj pohled na Harryho a políbila ho. „ Sekne ti to,“ pošeptala mu do ucha.



„ Tak můžeme konečně jít?“ zeptal se James.



„ Jasně tati,“ usmál se Harry a letaxem se přemístil do Děravého Kotle.



James, Artur a Sirius ho hned následovali a po nich ostatní.



„ Příště počkej na nás,“ vystřelil James z krbu. „ Mohlo by se ti něco stát.“



„ Jasně. Mohla by na mě zaútočit mumie,“ smál se Harry.



„ To není vtip Harry. Víš, že jsi v nebezpečí,“ mračil se Artur.



„ Já jsem v nebezpečí téměř celý svůj život pane Weasley a mé zaměstnání je taky nebezpečné. Já nebezpečím žiju,“ řekl Harry.



„ Zaměstnání?“ pozvedl obočí James.



„ To sem opravdu řek? Samozřejmě jsem myslel budoucí zaměstnání,“ snažil se to zamluvit Harry.



„ Já vim, ale stejně si dávej pozor,“ řekl James.



Harry se jen ušklíbl a vyrazil s Ginny na Příčnou.



„ Ale, ale kohopak tu máme,“ ušklíbl se Lucius Malfoy.



„ Že by Harryho Pottera?“ zkusil Harry s úsměvem.



„ Opravdu vtipné. Však vám brzy spadne hřebínek Pottere. Pán Zla se o to postará,“ Draco se ušklíbl.



„ Tak co Pottere? Potřebuješ ve škole protekci, aby si se nemusel učit,“ smál se ledově Draco.



„ Ne, za to ty potřebuješ kolem sebe dvě gorily bez mozku,“ oplatil mu to Harry.



Ron, Hermiona a Ginny málem vyprskli smíchy.



Draco na Harryho vytáhl hůlku.



„ Copak, ztrácíš nervy?“ smál se Harry.



„ Tak dělej zaklej mě. Mám tady všude tolik svědků, že by si mohl v tom Azkabanu shnít,“ řekl klidně Harry.



Na tohle byl zvyklý, věděl, že ho Draco neprokleje. Ne tady.



„ Ještě se uvidíme Pottere,“ vyprskl Draco a i s otcem odkráčel.



Ron se rozchechtal až se za nimi obrátila polovina ulice.



„ Teda Harry. To bylo skvělý. Ten jeho výraz asi už nikdy nezapomenu,“ smál se Ron.



„ Harry Jamesi Pottere,“ začal James vážně.



„ Ano tati?“ usmál se andělsky Harry.



„ Tvá matka by z toho nebyla zrovna nadšená, ale jelikož tu není…….bylo to skvělý,“ mrkl na něj.



Harry se jen usmál a šel do knihkupectví.



„ Dvanácteráku já teda koukam. Vždyť si říkal, že se chceš polepšit a místo toho děláš z Harryho dalšího Pobertu,“ smál se Sirius.



„ Nic takového nedělám,“ ohradil se James.



„ Ale děláš,“ hádal se Sirius.



„ Nedělám.“



„ Tak už toho nechte,“ vložila se do toho Molly.



James se otočil k Siriovi.



„ Harry před námi něco tají Tichošlápku,“ řekl James.



„ Co myslíš, tím, že před námi něco tají?“ divil se Sirius.



„ Copak sis toho nevšiml? Jak vyjel na Moodyho a věděl co je v jeho osobním spise na ministerstvu a ten hábit. Odkdy si sakra umí vyčarovat hábit? A to není všechno, jak jsem byl v Bradavicích kvůli příštím školním roce a poté jsme se přemisťovali zpátky tak se mě chytil tak, jako by se bál, že mě už neuvidí. Je to prostě všechno zvláštní,“ řekl James.



„ Možná máš pravdu Dvanácteráku, taky jsem si všiml, že je Harry nějaký divný, ale zvěromagie mu jde skvěle, hned na poprvé se úplně přeměnil,“ usmál, se Sirius.



„ Fakt?“ zarazil se James.



„ To víš, jsem skvělý učitel,“ vychloubal se Sirius.



„ No jasně Tichošlápku, sni dál,“ zasmál se James.



Harry, Ginny, Ron a Hermiona se vydali do knihkupectví a hledali potřebné knihy do školy. Harry se tu vyznal více než kdo jiný. Chodil sem často kupovat knihy a to nejen před začátkem školního roku. Za chvíli měl všechno od Bylinkářství až po Obranu. Poté si řekl, že by se mohl začít trochu učit, aby dostal Voldemorta co nejdřív. Vydal se tedy do oddělení bílé a černé magie a vybral si tam nějaké knihy, stejně tak si vybral i nějaké knihy z runové magie a mocná kouzla minulosti. K tomu, aby to nevypadalo divně si ještě přidal knihu o nejlepších hráčích famfrpálu na světě.



„ Máte všechno?“ ptala se starostlivě Molly.



„ Ano mami,“ ušklíbli se dvojčata a Ginny s Ronem jen protočili oči.



James se zvědavě podíval na knihy, které si Harry koupil.



„ Bílá magie?“ divil se.



„ Jo, chci být připravený,“ řekl Harry.



Na to James nic neřekl. Jejich další zastávka byla u Madam Malkinové.



„ Dobrý den,“ usmála se Madam. „ To budou asi všechno Bradavice,“ řekla.



„ Ano,“ přitakal Molly. „ Nebelvír,“ řekla ještě.



„ Takže šestkrát Nebelvír, Bradavice,“ přepočítala je a dala si je na stupínky.



„ Pětkrát,“ opravil ji James.



Madam se na něj nechápavě podívala.



„ Tady Harrymu udělejte hábity jen v rudé barvě a přidejte k tomu i rudé košile. Jako vždycky,“ řekl James s úsměvem.



„ Ale tati,“ namítal Harry.



„ Žádné vymlouvání, chodíš takhle už čtyři roky,“ řekl James. „ Pamatuješ co jsem ti říkal když jsi jel do Bradavic poprvé? Když můžou ve Zmijozelu ty dětska aristokratů nosit zelené hábity, můžeš zas ty nosit rudé,“ řekl James.



„ Budu zbytečně vyčnívat. Mámě se to nebude zamlouvat,“ řekl Harry.



James se na něj zkoumavě podíval: „ Nikdy ti to nevadilo, tak co se děje?“ nechápal James.



„ Ale nic,“ usmál se Harry.



„ A tvojí matku nech na mě a myslím, že vidět budeš i tak. Jsi přeci slavný Harry James Potter, který v červnu vyhrál turnaj tří kouzelníků,“ zasmál se James.



Harry se ušklíbl: „ A který nezabránil smrti spolužáka.“



„ Přestaň si to tak brát, nemohl si s tím nic dělat,“ konejšila ho Molly.



Madam Malkinová šla tedy dozadu pro látky.



„ Ještě počkejte,“ zarazil jí James.



„ Chcete taky rudé hábity?“ zeptal se ostatních dětí.



„ K zrzavým vlasům se rudá nehodí,“ usmála se Ginny a všichni Wealseyovi museli souhlasit.



„ No a já mám radši modrou, ale to by vypadalo, že jsem v Havraspáru, takže se spokojím s černou,“ řekla Hermiona.



„ Jak chcete, ale klidně si řekněte kdybyste něco chtěli, já nejsem jako Malfoy,“ usmál se James.



„ Díky Jamesi, ale nechceme vás otravovat. Máte toho sami s Lily dost,“ řekl Artur.



„ Vy nikdy neotravujte,“ namítal James.



Madam Malkinová se tedy dala do práce. Harry si připadal divně, když měl mít rudý hábit, ale když to tak táta chtěl, nebude mu kazit radost. Poté si ještě rychle dokoupili přísady do lektvarů a vydali se na pořádnou zmrzlinu.



„ Dobrý den. Co si dáte?“ usmál se Florian.



„ Harry objednej za mě, já rychle pošlu správu Lily kde jsme,“ řekl James.



„ A co?“ zeptal se Harry.



„ Vždyť víš. To co vždycky,“ zavolal James.



To byl pro Harryho kámen úrazu. Florian netrpělivě čekal a tak se Harry musel rozhodnout. „ Dáme si dvakrát čokoládovou zmrzlinu s extra čokoládou navíc a dvakrát jablečný džus,“ řekl Harry.



Sirius se na Harryho usmál. To mu ukázalo, že se snad trefil. Tohle si dával vždycky on. Miloval to a tak to zkusil. Zřejmě si byli s otcem podobní víc než si myslel.



„ Tak co si mi objednal?“ přiřítil se James.



„ Čokoládovou zmrzlinu s extra čokoládou a jablečný džus,“ řekl Harry.



„ Bezva, už jsem myslel, že jsi zapomněl,“ usmál se James.
18.12.10 17:27
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one