„ Minervo,“ obrátil se Harry k profesorce.



„ Mohla by si ke mně do ředitelny poslat slečnu Weasleyovou? Budu se snažit, aby nezameškala, takže kdyby to šlo, tak ať ke mně přijde po první hodině,“ řekl Harry.



„ Děje se něco, že s ní potřebuješ tak narychlo mluvit?“ zeptala se Minerva.



„ Jen bych si s ní potřeboval vyjasnit pár věcí ještě před večerem,“ řekl Harry.



Nechtěl ten rozhovor moc odkládat, i když se na něj zrovna netěšil. Chtěl si ale s Ginny všechno vyříkat ještě než se sejde s Hermionou.



„ Pošlu jí k tobě,“ slíbila Minerva.



„ Moc ti děkuju,“ usmál se Harry. „ Heslo je naděje,“ řekl ještě.



Minerva se na něj překvapeně podívala. „ Zajímalo by mě podle čeho vybíráš hesla.“



„ Podle své nálady,“ usmál se Harry. „ A myslím, že je menší pravděpodobnost, že ho někdo uhádne než u Brumbála. U něj stačilo jen chvíli hádat cukrovinky a uhodli jste heslo,“ zasmál se Harry.



„ Mě nevadili návštěvy mých studentů,“ vložil se do toho Albus.



„ Ani mě nevadí, ale takhle by si tam mohl chodit každý a navíc jsem udělal jistá opatření kdyby se ke mně někdo ze studentů chtěl dostat,“ řekl Harry na svou obranu.



„ Opravdu a jaká opatření?“ zeptala se Minerva.



„ Chrlič před vchodem do ředitelny jsem začaroval tak, aby se každého kdo nezná heslo zeptal proč se mnou potřebuje mluvit a podle důležitosti ho pustil,“ řekl Harry.



„ Takže se nebojte, že byste se ke mně v případě nouze museli dobývat,“ usmál se Harry.



„ Zajímavé, nikdy mě nenapadlo očarovat chrlič,“ uznale pokýval hlavou Albus.



„ Vlastně mě to napadlo včera při zahajovací hostině, když jsem řekl, že za mnou mohou studenti kdykoliv přijít. Musel jsem to nějak udělat, aby je chrlič pustil,“ řekl Harry s úsměvem.



Pohled mu zabloudil ke dveřím kde zahlédl odcházející Hermionu. Říkal si jak se k němu bude chovat večer až se sejdou v KNP. Třeba se mu vysměje, že jí miluje a přestane se s ním kamarádit. Taky ho napadlo jak asi na to bude reagovat Ron. Nějakou dobu mu přišlo, že je do Hermiony zamilovaný, ale ona nejevila žádné známky toho, že by si toho všimla, nebo, že by jeho city opětovala.



Sirius zpozoroval směr jeho pohledu a usmál se. Jeho kmotřenec vypadal skutečně zamilovaně. Ani s Ginny nevypadal takhle šťastně. Drželi se za ruce, usmívali, líbali, ale zjevně to byla jen taková dětská zamilovanost. Ale tak jak se Harry díval na Hermionu se díval vždycky James na Lily. Vzpomínal na ty dobu, kdy byl James až po uši zamilovaný a když byla poblíž Lily, byl jako v transu. Stýskalo se mu po jejich Pobertovských vylomeninách, které Lily přímo dováděly k šílenství. Teď tady měl, ale Harryho a taky Rema, se kterým sice není tolik srandy jako s Jamesem, ale je to pro něj přítel.



„ Omluvte mě. Mám ještě nějakou práci,“ řekl Harry a zvedl se od stolu



„ A nezapomeň Minervo na to co si mi slíbila,“ připomněl jí.



„ Neboj Harry, nezapomenu,“ usmála se Minerva.



Harry tedy zadními dveřmi u profesorského stolu odešel z Velké síně a vydal se k sobě do ředitelny. Chtěl se podívat na tu kniho co mu jí Sirius přinesl z Grimmauldova náměstí.

Už si tam našel to kouzlo včera a teď se chtěl podívat ještě po jednom, který se taky týkalo mudlů.



Sotva vešel začal na něj Nigellus. „ Á konečně jdeš. Chtěl jsem tě obeznámit s pár věcmi ohledně rodiny Blacků, teď když k nám patříš do rodiny by si je měl znát,“ začal Nigellus.



Na tohle, ale Harry skutečně neměl čas ani náladu a tak ho přerušil: „ Moc rád bych si s vámi Nigellusi o tom pohovořil, ale mám něco na práci a za hodinu sem má někdo přijít s kým si potřebuju promluvit a navíc budu zřejmě ještě dneska muset navštívit mudlovský Londýn. Takže jak vidíte nemám ani chvilku, ale zítra si s vámi budu moc promluvit, jak dlouho budete chtít,“ ujistil ho Harry.



„ To doufám chlapče, ale zítra si spolu promluvíme,“ řekl Nigellus.



Otevřel knihu a hledal kouzlo, které by mu mohlo pomoci se sžít s mudli.



„ Hledáš něco určitého chlapče? Mohl bych ti pomoct,“ nabídl se Nigellus.



„ Hledám něco spojeného s mudli, ale tohle zřejmě není váš obor,“ řekl Harry.



„ To by si se divil. Tak co potřebuješ?“ zeptal se.



Harry tedy vzdal hledání, protože stejně to vypadalo, že to v té knize nenajde a otočil se na Nigelluse.



„ Potřeboval bych takovou hovadinu, ale i tak je to důležité. Chtěl bych se volně pohybovat mezi mudli, ale potřebuju se naučit vyčarovat mudlovské oblečení. Umím si vyčarovat jen hábit,“ řekl Harry.



„ To je poměrně jednoduché, ale nedivím se, že to neumíš. Ve škole se to neučí,“ řekl Nigellus. „ Stačí když si představíš oblečení, které chceš a řekne Molgrade. Kdyby si se zeptal Minervy jistě by ti taky poradila, je to tak trochu z jejího oboru,“ usmál se Nigellus.



„ Děkuji,“ poděkoval Harry.



„ Počkej ještě. Pak je tu ještě jedno kouzlo. Je podobné, ale trochu složitější. Já ho za svůj život však používal velice často. Nemusíš si ani představovat oblečení, ale stačí si v duchu představit situaci na kterou to oblečení chceš mít, jako třeba svatba, pohřeb, setkání s ministrem mudlů, nebo třeba ples a pak řekneš Gadmoldare. Obě ty kouzla se dají použít bez hůlky,“ řekl Nigellus.



„ Moc vám děkuji Nigellusi, ušetřil jste mi hodně času,“ řekl Harry.



„ Můžu se na něco zeptat?“ zeptal se Harry. Nigellus přikývl.



„ Jak je možné, že toho tolik víte ohledně mudlů? Jste přece z čistokrevného kouzelnického rodu. Ti přeci nenávidějí mudly, stejně jako mudlovský šmejdy,“ nechápal Harry.



„ Ne všechny rody musí nenávidět mudly. Přiznávám, že rodina Blacků mudly opravdu nenáviděla až na pár výjimek jako třeba Sirius, nebo Regulus, nebo já,“ přiznal Nigellus.



„ Vy?“ divil se Harry.



„ Překvapen?“ usmál se Nigellus. „ Hodně lidí mě posuzovalo podle mé ženy. Nenáviděla vše nečisté a tak si hned každý myslel, že jsem stejný. Kdo si myslíš, že dal do knihovny Blacků tuhle knihu?“



„ Ale Sirius říkal, že jí tam našel až teď co tam sídlí Fénixův řád,“ namítal Harry.



„ Ta kniha tam byla od té doby co jsem jí tam dal já. Použil jsem však na ní jedno kouzlo, takže se objevila až tehdy co dům obsadili ti co mudli neopovrhovali,“ řekl Nigellus.



„ To bylo chytré,“ řekl uznale Harry.



Někdo zaklepal na dveře. „ Co tak brzy?“ divil se v duchu Harry. „ Asi jsem to kouzlo hledal dýl než jsem si myslel.“



„ Pojďte dál,“ pozval je Harry.



„ Promiňte, že rušíme,“ vešla dovnitř Minerva. „ Ale vedu vám slečnu Weasleyovou pane řediteli jak jste po mě žádal,“ řekl Minerva.



Ginny se za ní snažila schovat jak malé dítě.



„ Děkuji vám Minervo. Můžete jít. Já ji poté doprovodím na hodinu,“ usmál se na ní Harry.



„ Jistě pane řediteli,“ řekla Minerva a odešla.



„ Radši by sis měla sednout,“ řekl Harry drsněji než měl v úmyslu.



„ Co se to tu k sakru děje?“ zeptala se Ginny.



„ Nemám důvod ti odpovídat. Teď se budu ptát já,“ řekl Harry a vůbec v jeho hlase už nezněla ta něžnost s kterou s ní kdysi mluvil.



„ Bavila si se?“ zeptal se Harry.



„ Co tím myslíš?“ nechápala Ginny.



„ Ty víš moc dobře co tím myslím. Bavilo tě si se mnou zahrávat. Vidět jak jsem do tebe zamilovaný, jak se o tebe bojím,“ téměř už křičel Harry.



„ Já jsem si s tebou ale nezahrávala Harry,“ namítala Ginny.



„ Opravdu? A co si tedy dělala. Chodili jsme spolu a ty si za mými zády lezla za Thomasem,“ ušklíbl se Harry. „ Byl jsem takový hlupák, že jsem ti věřil.“



„ Nikdy jsem za Thomasem co jsme spolu chodili nebyla. A nebyla jsem to já kdo nás dva rozdělil, ale ty,“ vykřikla Ginny.



„ Já? A jak? Tím, že jsem se ti snažil zachránit život?“ křičel Harry.



„ Ne, tím, že jsi zmizel a objevil ses po půl roce a choval si se jakoby se nic nedělo. Pak si se opil a ani si mě, svojí holce neřekl proč. Poté si odešel s Brumbálem a zase si ani nenapsal, že u něj zůstaneš a to ani nepočítám to, že si nám neráčil oznámit, že jsi nový ředitel Bradavic. Já jsem před tebou nikdy nic neskrývala a ty si za jeden rok neřekl tolik věcí, že bych ti je musela odpouštět nejmíň sto let,“ téměř brečela Ginny.



„ Tak mi promiň, že jsem ti tak ublížil,“ zakřičel Harry.



Ginny si zkroušeně sedla do křesla ze kterého vyskočila sotva začal Harry mluvit.



„ A to co si včera předváděla znamenalo jako co? To si mi chtěla předvést svůj nový objekt zájmu,“ řekl už klidněji Harry.



„ Ne, to jsem ti chtěla ukázat o co si svojí troufalostí přišel,“ řekla Ginny.



„ Vlastně je dobře, že si to udělala. Otevřela si mi tím oči. Zjistil jsem, že sem tě nikdy doopravdy nemiloval. A pochybuju, že ty jsi mě někdy milovala. Byl to jen románek dvou puberťáků,“ řekl Harry.



Ginny se zarazila: „ Ti někoho máš?“ zeptala se.



„ Mám a miluju jí. Opravdově,“ řekl Harry.



„ Tak si to s ní užij, třeba ti dá to co já jsem ti nedala,“ zakřičela Ginny a vylítla ke dveřím.



„ Stůjte slečno Weasleyová,“ zavolal Harry.



„ Co po mě ještě chceš,“ řekla Ginny aniž by se na něj podívala.



„ Zřejmě jste zapomněla na to co jsem řekl profesorce. A to bylo, že vás doprovodím do hodiny, takže jdu s vámi,“ řekl Harry a sám se zvednul z křesla.



Rychle na sebe hodil hábit a šel k Ginny.



Ta se na něj ani nepodívala a šla se sklopenou hlavou za ním.



„ Co máte za hodinu slečno Weasleyová?“ zeptal se po chvíli Harry.



„ Lektvary,“ pípla Ginny.



Harry se tedy vydal do sklepení. Dříve by se mu tam vůbec nechtělo, ale teď byl Snapeův nadřízený, takže mu to nedělalo žádné potíže. Docela jí tu hodinu s otravným profesorem lektvarů přál.



Dorazili až před učebnu. Harry zaklepal a poté bez vyzvání vešel.



„ Promiňte, že ruším hodinu profesore Snapee, ale vedu vám studentku,“ řekl Harry a strčil Ginny do třídy.



„ Nebudu vás nadále vyrušovat,“ řekl Harry a ještě před odchodem mrkl na Hermionu.



Snape se ani nezmohl něco říct a už byl zas pryč. Harry si vzpomněl, že chtěl dneska jít na hodinu Siria a Brumbála. Hodina Siria začínala za deset minut a tak se vydal do učebny Obrany proti černé magii. Nyní nikdo neměl hodinu, takže mohl klidně vejít aniž by někoho rušil. Sirius už seděl na stolem a něco si připravoval. Harry si všiml, že se mu nějak klepou ruce.



„ Nervózní,“ usmál se Harry.



Sirius se hrozně lekl. „ Harry tohle mi prosim tě nedělej. Mám nervy nadranc a ty mě ještě takhle vyděsíš,“ řekl Sirius.



„ To zvládneš. Jsou to jen puberťáci, kteří si myslí, že jsou nejlepší,“ ušklíbl si Harry a říkal si, že on býval stejný, nebo spíše ještě je.



„ No to si mě teda uklidnil,“ ušklíbl se Sirius.



„ Klid. Stačí když se budeš tvářit vyrovnaně a oni pochopí, že tu velíš ty a ne oni,“ řekl Harry.



„ A co ty víš o vyučování?“ usmál se Sirius.



„ O vyučování nic, ale znám svý spolužáky,“ usmál se Harry.



„ Kam si mám sednout?“ zeptal se Harry.



„ Tak ty tu chceš přece jen zůstat?“ polekal se Sirius.



„ Bohužel,“ ušklíbl se Harry. „ Věř mi, že bych radši dělal rozhodně něco jiného:“



Sirius vyčaroval vedle katedry ještě jeden stůl a pokynul Harrymu. Harry sotva zasedl za stůl a začali se hrnout studenti. Sirius jim otevřel, ale ani trochu se neusmál, ani na Hermionu, která se ho snažila povzbudit. Jeho žaludek byl nervama jako na vodě.



Když se všichni usadili začal Sirius: „ Dobrý den třído. Jmenuji se Sirius Black a jsem váš nový profesor Obrany proti černé magii.“



Poté se otočil na Harryho: „ Chtěl byste něco říct pane řediteli než začnu s výukou?“



„ Ano, děkuji profesore Blacku,“ usmál se Harry a otočil se k celé třídě. „ Profesor Black je velmi dobrý čaroděj a byl hodně v kontaktu s černou magií. Jistě vás díky tomu toho hodně naučí. Doporučil jsem profesorovi, aby se více zaměřoval na praktiku než na teorii, ale i tak vás teorie nemine. Doufám, že si budete s profesorem rozumět. Dneska zůstanu na vaší hodinu, abych se ujistil, že je vše tak jak má být,“ řekl Harry.



Uvědomil si, že se již do té role ředitele nějak moc dostává. Nedělá mu ani tak problém mluvit před ostatními.



Sirius tedy pokračoval: „ Nebudu vám tu vyprávět jak je důležité, abyste se učili, jelikož vás čekají OVCE. Z vlastní zkušenosti vím, že to jistě budete nahánět na konci roku,“ poprvé se usmál Sirius. „ Ale moc bych vám to nedoporučoval. Díky stresům na konci roku byste se mohli dostat až na ošetřovnu, takže vám doporučuju, abyste se učili průběžně.“



„ Nemyslím si, že byste se museli Obranu nějak příliš učit. Stačí když budete dávat pozor v hodině,“ uklidnil je Sirius.



„ Takže, dneska si zopakujeme pár útočných a obraných kouzel a samozřejmě neverbálně. Komu neverbální kouzlení nejde, přijde ke mě,“ řekl Sirius.



Přišlo k němu pár jedinců, jako Thomas, překvapivě Ginny a ještě nějací jedinci ze Zmijozelu.



„ Vy ostatní se rozdělte do dvojic a popořadě si vyzkoušíte Mdloby, Kolpirus a Stormy a samozřejmě protikouzla na ně,“ pobídl je Sirius.



Najednou si uvědomil, že neví kam mám jít dřív jestli k těm, kterým nejde neverbální kouzlení a nebo jestli má jít kontrolovat ostatní. Harry si toho všiml a hned mu přispěchal na pomoc.



„ Příště dej dohromady ty co to neumí s těmi ostatními, aby jim pomohli,“ doporučil mu Harry. „ Ale to jen pro příště. Teď běž kontrolovat ostatní já to těmhle vysvětlím,“ usmál se Harry.



„ Moc ti děkuju Harry, nevím kde mi hlava stojí,“ zmatkoval Sirius.



„ To je dobrý, jde jen o cvik, tak to aspoň říká Brumbál,“ řekl Harry s úsměvem.



Sirius tedy šel kontrolovat většinu třídy a Harry se obrátil k těm, kteří čekali na jeho pomoct.



„ Takže,“ začal Harry. „ Pokud vím neverbální kouzlení vás učil profesor Snape. Řekl bych, že i celkem obstojně, ale špatně vysvětlil jednu věc. Řekl, že si máte v duchu říct zaklínalo a soustředit se. To je sice pravda, ale jen hrstka lidí se dokáže takhle soustředit. Musíte přijít na to, jak to jde nejlépe vám,“ vysvětloval Harry.



Takovéhle věci mu potíže nedělali přece jen měl trochu cvik z Brumbálovy armády.



„ Já si třeba místo toho, abych si v duchu řekl zaklínadlo nejdříve představim co má udělat, někdy k tomu si ještě v duchu řeknu kouzlo, ale i samotná představa dokáže kouzlit,“ řekl Harry.



„ Ale to přeci nejde?“ namítala Ginny.



„ Opravdu slečno Weasleyová? Tak si to zkuste,“ pobídl jí.



„ Třeba Wingardium Leviosa. Představte si věc, která se vznáší a uvidíte,“ řekl Harry.



Ginny to tedy udělala. Vypadala velice soustředěně a pak namířila hůlkou na kus pergamenu a aniž by něco řekla pergamen vzlétl.



„ Vidíte?“ usmál se Harry. „ Ještě než se začala používat hůlka a vůbec zaklínadla, představovali si mágové svá kouzla v hlavě. Tam byla jejich moc, jejich kouzelné podvědomí,“ řekl Harry. „ To by vám ale měl říct profesor historie ne já,“ usmál se.



Poté si to ještě každý vyzkoušel a když zjistili, že tohle zřejmě bude to co jim bude v kouzlení vyhovovat, poslal je Harry mezi ostatní. Harry si zase sednul za svůj stůl a sledoval Siria, který běhal sem tam a ukazoval na chyby studentů. Harry se pousmál. Nikdy by do Siria neřekl, že bude tak dobrý učitel. Zazvonilo a Sirius propustil třídu se slovy: „ Příště si vyzkoušíme nějaká nová kouzla, která se vám budou hodit na OVCE.“


„ Tak co jaký jsem byl?“ zeptal se Sirius.



„ Skvělej, ale nezapomeň na tu trochu povinné teorie,“ usmál se Harry.



„ Myslím, že si mi dokázal, že na to učit ostatní čarovat opravdu máš,“ řekl Harry pochvalně.



Sirius se rozzářil: „ Víš, že bych nikdy neřekl, že mě to bude takhle bavit?“



„ Jo, to ti veřim. Já už se taky jakž takž dostávám do ředitelování,“ zasmál se Harry.



„ Byl jsi se už podívat na Brumbála?“ zeptal se zvědavě Sirius.



„ Ne ještě ne. Popravdě jsem nebyl zrovna šťastný z toho, že Obranu nakonec učíš ty. Tu měl mít přeci Brumbál,“ řekl Harry.



„ A myslíš, že já jo. Souboje jsou spíš můj obor,“ řekl Sirius.



„ No nic, slíbil jsem mu, že může učit co chce, takže budu radši zticha,“ zasmál se Harry.

„ Myslím, že bude Brumbál na souboje dobrej,“ řekl ještě a vydal se na souboje s Brumbálem.


Omlouvám se, že jsem to obrátila, ale jinak to nešlo. Spletla jsem si ty dvě hodiny. Tak se na mě moc nezlobte. Jinak tahle kapitola končí trochu neurčitě. Je to z toho důvodu, že jsem dala do tý kapitoly víc než jsem chtěla a tak jsem to musela ukončit než bych jí napsala na deset stran. O nic ale nepřijdete. Vše ostatní bude v té další kapitole
18.12.10 16:01
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one