Hermiona se probudila a její oči spočinuly na Harrym.



„Harry?“zamžourala ospale. „Co tady děláš?“



„Musím ti něco říct,“řekl Harry a sedl si do křesla vedle. Do toho ve kterém sedával, když tu byl ještě s nimi.



Hermiona se posadila a s očekáváním se na něj podívala.



„Právě jsem se něco dozvěděl a musel jsem ti to říct, promiň,“řekl vážně Harry.



„Harry. Co se stalo?“zeptala se trochu znepokojeně Hermiona.



Harry nevěděl jak začít a tak vytáhl dopis od svých rodičů a podal ho Hermioně. Hermiona si ho vzala a četla. Po chvíli začala blednout a ruce se jí třásly.



„Hermi,“dal jí ruce na ty její Harry.



Ona se však vymanila a zlostně se na něj podívala. „Věděl si to?“zeptala se ostře.



„Ne, kdybych to věděl, nezačal bych s tebou chodit, neublížil bych ti,“řekl Harry sklesle.



Hermioně vyhrkly slzy. „Proč nám to tvoji rodiče udělali?“lkala.



„Protože jsou Potterovi, čistokrevná rodina a neměli na výběr,“řekl Harry.



„K čertu s čistokrevností, vždycky máme na výběr,“vyletěla Hermiona z křesla.



„Harry, jestli se opravdu milujeme, nemůžeme se jen tak vzdát,“řekla Hermiona odhodlaně.



Harry se na ní smutně usmál. „Miluji tě, ale to nám nepomůže. Mluvil jsem o tom se Siriusem a on mi řekl, že to zvrátit nejde. Prostě se budu muset oženit ať už budu chtít, nebo ne. Nebudou se mě ptát,“řekl Harry.



„Takže to jen tak vzdáš?“nevěřila Hermiona tomu co slyší.



„Už jsem unavený z neustálého bojování. Od jedenácti let jsem bojoval s Voldemortem a když jsem si myslel, že budu mít konečně klid, posadí mě za ředitelský stůl,“řekl Harry unaveně.



„Harry,“klekla si k němu Hermiona. „Vím, že už toho máš dost, ale copak si ty a Tonks nezasloužíte žít, tak jak chcete sami aniž by vám někdo nalinkoval život,“řekla Hermi.



„Tonks už se s tím smířila a já budu muset taky. Nebudeme tak hrozný pár, ale nikdy jí nebudu milovat jako tebe,“řekl Harry.



Hermioně tekly slzy po tvářích a Harry měl složenou hlavu v dlaních.



„Harry, já tě budu vždycky milovat.“



„Já vím Hermi, ale určitě si někoho najdeš a já půjdu na tvojí svatbu a budeš šťastná,“usmál se smutně Harry.



Hermiona vyběhla s pláčem nahoru po schodech do dívčích pokojů. Harry si povzdechl.



„Bude to tak lepší,“a vyšel zase ven z Nebelvírské společensky.



Vyšel po točitém schodiště do své ředitelny a zhroutil se do křesla.



„Harry,“začal Nigellus.



„Nechte mě být Nigellusi. Dneska jste už toho udělal dost,“řekl Harry.



Ani si nevšiml, že Nigellus zmizel z rámu a za chvíli se zase objevil. Nezareagoval ani, když se neslyšně otevřely dveře a někdo k němu přišel a dal mu ruku na rameno.



„Harry, si v pořádku?“zeptala se něžně Tonks.



„Ne, nejsem,“řekl Harry.



„To zvládneme,“snažila se ho povzbudit Tonks.



„Budeme muset. A měli bychom začít s přípravami na svatbu, když už jsi tady,“řekl Harry, který už pochopil, že se z toho nevykroutí.



„Dobře. A co Hermiona?“zeptala se Tonks.



„Asi mě teď nenávidí,“řekl Harry.



„To jí přejde,“uklidňovala ho Tonks.



„O tom pochybuju, nechtěl jsem jí ublížit, ale stalo se,“řekl smutně Harry. Pak ho však něco napadlo. „A co rozvod? Co kdybychom se vzali a pak se rozvedli?“rozjasnila se Harryho tvář.



„To nejde. Na domluvené manželství jsou přísná pravidla. A navíc už se rozvod nekonal nejmíň sto let. Čarodějové se nerozvádí,“řekla Tonks.



„Ne, radši zabijí svůj protějšek,“vzpomněl si Harry na Bellu. „To ale přece neznamená, že to nejde,“nevzdával se Harry.



„Harry, na to, aby se mohlo dohodnuté manželství zrušit, bychom potřebovali souhlas tvých a mých rodičů. Tví jsou po smrti a moji nám ho nikdy nedají. Už jsem se ptala,“řekla Tonks smutně.



„Fajn, v tom případě si sedni. Myslím, že toho máme spoustu na práci,“řekl rezignovaně Harry.



„Ale,“namítala Tonks.



„Ne Tonks. Chci, aby si tu svatbu, alespoň někdo užil a to budeš ty,“řekl rozhodně Harry.



Tonks si tedy sedla. Než však Harry stačil cokoliv říct, strčil hlavu do dveří Sirius.



„Doufám, že neruším,“zeptal se.



„Ne Sirie, jen jsme chtěli zařizovat svatbu, ale budu rád za tvoji pomoc. V tomhle se nevyznám,“řekl Harry a ukázal mu na druhé křeslo.



„Tak s čím začneme?“zeptala se Tonks.



Harry vytáhl ze stolu dlouhý svitek pergamenu a brk.



„Asi byste se měli dohodnout kde svatbu chcete,“navrhl Sirius.



„Dobrý nápad Sirie,“souhlasil Harry a rozhodl se, že se bude snažit tvářit, alespoň trochu nadšeně, kvůli Tonks. Zařídí jim pohádkovou svatbu. Chce, aby aspoň ona byla šťastná.



„No podle toho jakou chceme svatbu,“uvažoval Harry. „Kdybychom chtěli nějaké zamilované prostředí, navrhoval bych nějaký francouzský zámek, nebo hrad, pokud jen něco formálního, tak třeba Bradavice,“řekl Harry.



Tonks užasla, jak se Harry zachoval. Obdivovala ho. Nebo snad i něco víc? Ne, zaplašila myšlenku, byl to jen obdiv.



„Radši bych se zdržela v Anglii a pokud plánuješ svatební cestu, ta Francie by byla fajn,“usmála se Tonks a plně se propadla do příprav jejich svatby.



„Souhlasím, tu svatební cestu nechám na tobě,“řekl Harry. „Pokud jí chceš, objednám ve Francii nějaký hotel, třeba u Paříže.“



„To by bylo skvělé,“souhlasila nadšeně Tonks.



Sirius se usmál. Snad to nebude tak hrozné jak to zezačátku vypadalo. Říkal si v duchu.



Harry se na Tonks usmál. „Takže svatba bude někde v Anglii, ale kde?“zeptal se Harry.



„Co u nás, nebo na tvém panství?“navrhla Tonks.



„Nevím v jakém stavu mé panství je a nepřijde mi jako dobrý nápad dělat to u vás, Tonks,“řekl Harry.



„Harry má pravdu,“přidal se Sirius. „Nehodí se, aby se svatba konala u nevěsty. Co tahle mé sídlo? Sídlo Blacků?“navrhl Sirius.



„Ty máš sídlo Sirie?“řekl udiveně Harry.



„Samozřejmě a vím určitě, že je v dobrém stavu. Je tam totiž spoustu domácích skřítků, i když tam nikdo nebydlí.“



„To by šlo,“souhlasil Harry.



„Takže svatba bude v sídle Blacků,“zapisoval Harry.



„Hostinu uděláme v sídle Potterů, podle toho v jakém bude stavu. Svatební cesta bude zřejmě do Francie,“řekl Harry a vše hned zapsal.



„Nebude to problém, že odjedeme?“zeptala se Tonks. „Přece jen si ředitel Bradavic.“



„Minerva s Abusem to tu zvládnou i beze mě,“ujistil jí Harry.



„Oblečením si myslím, že si každý vybereme sám,“řekl Harry a Tonks přikývla. „Výborně, dále datum.“



„Co takhle za týden?“navrhla Tonks.



„Příští pátek myslím bude vyhovovat,“souhlasil Harry.



„Co květiny,“řekla Tonks.



„Nevím. Jaký máš ráda?“zeptal se Harry.



„Lososové, nebo růžové růže,“řekla Tonks a trochu se začervenala.



Harry se jen usmál a zapsal si to.



„Myslím, že ty lososové budou dobré,“řekl ještě.



„Co svědci,“řekl Sirius.



„Já chci Rona,“řekl Harry, ale pak znejistěl. „Sindy?“zavolal Harry a na rameno se mu usadil majestátní fénix. Harry rychle napsal krátký vzkaz a dal jí ho. „Mohla by si to dát Ronovi a potom ho sem přemístit?“řekl Harry.



Sindy vzlétla a s ohněm zmizela.



„Chodí s tebou ta šelma všude?“zeptala se opatrně Tonks.



„Jaká šelma?“divil se Harry.



Sirius se zasmál. „Ta u tvých nohou.“



„Jo Dark. Toho se nemusíš bát Tonks. Je neškodný.“usmál se Harry.



Na to na něj šelma vycenila zuby. Tomu se Harry zasmál. „No tak Darku, to není zrovna milý, takhle strašit návštěvu,“poškrábal ho Harry na hlavě.



„Jo a ta tvoje otázka. Dark se mnou chodí skoro všude. Prakticky spí i v mojí posteli,“řekl Harry s úsměvem.



Tonks zezelenala.



„Klid, nic ti neudělá a zvyknete si na sebe. A kdyby si se ho přece jen pořád bála, bude spát tady a ne v ložnici,“slíbil Harry.



Tonks se trochu uklidnila. Po chvíli se zablesklo a v ředitelně se zase objevila Sindy. Tentokrát ale ne sama. Byl s ní Ron, který byl pořád ještě v šoku z toho přemístění.



„Ahoj Rone, doufám, že jsem tě nevzbudil,“řekl Harry.



„Ne v pohodě, ale myslel jsem, že si promluvíme až zítra,“divil se Ron.



„To asi nepůjde. Je tu menší záležitost, kterou musím dořešit,“řekl Harry sklesle.



„Ale Harry, už jsem se těšil, že si taky trochu popovídáme,“řekl zklamaně Ron.



„Já vím. To já taky, ale musím zařizovat svatbu,“ukázal Harry na seznam, který psal.



„Kdo se žení?“zajímalo Rona.



„Já,“řekl prostě Harry.



„Co…co..cože?“koktal Ron.



Harry se usmál. „Já a Tonks se za týden bereme a já chtěl vědět jestli by si mi nešel za svědka,“řekl Harry.



Ron v údivu zapomněl zavřít pusu. „No jasně, že pudu. Jsme přece kámoši,“řekl po chvíli Ron.



„No to je teda gól. Jak jste se k sakru dali dohromady?“smál se Ron.



„Nedali,“řekl Harry. „Udělali to za nás naši rodiče.“



„CO? Dohodnuté manželství? No to je strašný. Já bych svoje rodiče snad zabil, kdyby mi to udělali,“řekl Ron. Pak se ale zarazil. „ Ježiš promiň Harry. Já to tak nemyslel,“omlouval se.



„To je v pohodě Rone. Taky jsem byl chvíli naštvanej,“řekl Harry.



„A kde ta svatba bude?“zajímal se Ron.



„Na mém panství,“řekl Sirius.



„Ty máš panství?“divil se Ron.



„Proč se všichni tak diví, že mám panství? To je u čistokrevnejch rodin běžný,“divil se Sirius s pobavením.

„Nerada vás ruším,“vložila se do toho Tonks. „Ale máme ještě něco na práci.“



„Jo, jasně. Tak já nebudu rušit,“řekl Ron.



„Zatím Rone, určitě si popovídáme až bude čas,“řekl Harry s úsměvem.



„Čau Tonks, Sirie,“řekl Ron a zmizel za dveřmi.



„Tak fajn,“povzdechl si Harry. „Tak co nám ještě chybí?“zeptal se.



„Třeba prstýnky,“řekla Tonks.



„Jestli nemáš nějaký vyhraněný styl, tak je obstarám sám,“řekl Harry.



Tonks potěšilo, že se sám nabídl. „Dobře, nechám to na to tobě,“usmála se.



„Dále hosté,“řekla Tonks.



„Tak to bude na dýl, koho všeho chceš pozvat?“zeptal se Harry.



„No já nevím,“řekla Tonks.



„Takže určitě tví rodiče,“vyjmenovával Harry. „Brumbála, Siria, Weasleyovi, Minervu, Remuse, Pastorka, Moodyho, paní Greenovou a Jakoba,“psal Harry.



„Paní Greenová a Jakob?“zeptala se překvapeně Tonks.



„Je to moc milá paní a Jakob je její syn. Nastupuje příští rok do Bradavic,“vysvětloval Harry.



„Napadá tě ještě někdo?“zeptal se Tonks.



„Ne, ale kdybych si na někoho vzpomněla, dám ti vědět,“řekla Tonks.



„Myslím, že by bylo nejlepší si na tu svatbu někoho najmout,“navrhl Sirius.



„To asi jo, já nemám zrovna čas na nějaké zařizování a Tonks taky zrovna moc ne,“přiznal Harry.



„To jo, ale já někoho takového neznám,“řekla Tonks.



„Já jo,“řekl Sirius.



Harry překvapeně vytřeštil oči. „Ty se hodláš oženit?“zeptal se nevěřícně.



„Ne, proč proboha,“lekl se Sirius.



„Tak jak si se k takovým lidem dostal?“divil se Harry.



„Úplně jednoduše. Ten chlap co se tím živí, se mnou chodil do školy,“usmál se Sirius.



„Jmenuje se Jeremy Down a je ve svém oboru skutečný mistr.“



„A kde ho seženeme?“zeptal se Harry.



„Bydlí v Cambridge,“řekl Sirius.



„Tak já se tam zítra stavím,“slíbil Harry.



Tonks rukou zakryla zívnutí.



„Měli bychom si jít lehnou, už je pozdě,“řekl Harry, když jí viděl.



„To je fakt, tak zítra,“řekl Sirius a krbem se přemístil k sobě do kabinetu.



„Tak já půjdu asi taky,“řekla Tonks. „Jen nevím jak se dostanu k našim, na noc blokují krb,“řekla Tonks. Samozřejmě, že to nebyla pravda, ale chtěla vědět jak Harry zareaguje. Přece jen to měl být brzy její manžel.



„Tak se vyspi tady,“řekl Harry dřív, než se nad tím vůbec zamyslel.



„To by asi nebyl zrovna dobrý nápad,“namítala Tonks.



„Budeme se brát, měli bychom si na sebe začít zvykat,“řekl ne moc nadšeně Harry. „A navíc si lehnu na gauč a nechám ti postel,“slíbil.



„Díky,“usmála se Tonks.



„Dobře se vyspi,“popřál jí Harry.



„Ty taky,“řekla Tonks a zaplula do ložnice.



„Pořád si myslíš, že byl špatný nápad dát vás dva dohromady?“zeptal se Nigellus.



„Co tím chceš říct,“nechápal Harry.



„Nedívala se na tebe bez zájmu. Spíš bych řekl, že jí mrzelo, že nechceš být v ložnici s ní,“řekl Nigellus.



„To je hloupost Nigellusi. Jen se snaží zvyknout na tuhle situaci jako já,“namítal Harry.



Sundal si tričko a boty a svalil se na pohovku. Bylo mu jedno, že sem může přijít kdykoliv Tonks a vidět ho takhle. Byl unavený a jediné co vnímal bylo jak mu klesají víčka únavou.



Tonks za sebou zavřela dveře a opřela se o ně. Co se to se mnou sakra děje? Nadávala v duchu. Já ho snad dokonce vybízela, aby šel se mnou. Zhrozila se Tonks sama nad sebou.



Sundala si plášť a jenom v tričku zalehla do obrovské postele. Byla tak měkká, že se v ní propadala.



Ráno se jako první vzbudila Tonks. Rychle na sebe naházela oblečení a umyla se v koupelně u ložnice. Koupelna byla celá z černo bílého mramoru. Opatrně otevřela dveře do pracovny a chtěla proklouznout aniž by vzbudila Harryho. V půli cesty se ale zarazila s pohledem na Harrym.



Harry spal na zádech jen v kalhotách. Tonks zůstala s očima u jeho vypracované hrudi. Myslela si, že se na něm to pátrání po viteálech nepodepsalo, ale mýlila se. Svaly na hrudi a rukou to jenom dokazovaly. Ani si nevšimla, že se Harry probudil. Zdálo se mu, že se na něj někdo dívá a tak otevřel oči. Jeho oči se střetly s očima Tonks. Divil se proč se na něj tak dívá, ale pak si uvědomil, že spal jen v kalhotách. Tonks se začervenala a odvrátila hlavu.



„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit,“pípla potichu.



„To nevadí, stejně bych musel vstávat,“řekl Harry a rychle se na sebe hodil košili. „Nechtěla by si jít se mnou na snídani?“zeptal se.



„Cože? Ale to nás všichni uvidí spolu?“řekla překvapeně Tonks.



„Stejně jim to musím oznámit, takže jestli ti to nevadí?“řekl Harry.



„Ne, jen mě to překvapilo,“řekla rychle Tonks.



„Fajn, tak tady pět minut počkej. Já se oblíknu, umyju a pudem,“řekl Harry a šel do své ložnice.



Tonks si zatím sedla na pohovku a pořádně si prohlížela ředitelnu. Nikdy neměla čas si jí zrovna dobře prohlédnout. Dark si jí nenávistně měřil.



„Co se na mě tak díváš?“řekla Tonks, ale už ne tak vyplašeně jako včera.



Dark ani nepohnul hlavou a dál si jí nenávistně měřil. Po pár minutách se objevil Harry. Vlasy měl ještě trochu mokré od sprchy. Na sobě překvapivě místo hábitu tmavě zelený delší kabát, černě kalhoty a černé tričko.



„Tak můžeme,“řekl a usmál se na Tonks.



Tonks se chytla nabízené ruky a vyšli na snídani.



„Jsi si jistý, že je to dobrý nápad takhle tam vejít?“zeptal se potichu Tonks přede dveřmi.



„To bude dobrý,“usmál se na ní povzbudivě Harry.



Sotva vešli, všechen hlahol v síni utichl a to včetně profesorského stolu. Harry se však nezarazil a vedl Tonks dál. Radši se očima vyhýbal Nebelvírskému stolu. Dovedl Tonks až ke svému místu a vyčaroval vedle svého křesla ještě jedno pro ní. Stejně krásně vyřezávané jako to jeho. Pokynul jí ať se posadí a sám předstoupil před studenty.



„Rád bych vám něco oznámil,“začal a upřely se na něj všechny pohledy v síni. „Za týden se budu ženit. Budu si brát slečnu Tonksovou a tak toho mám nyní spoustu na práci. Kdybyste cokoliv v průběhu týdne potřebovali, zajděte za profesorkou McGonagallovou, nebo profesorem Brumbálem, jistě vám ochotně pomohou. Po svatbě se vám budu zase věnovat já. Děkuji za pozornost a nyní už vás nebudu rušit od snídaně,“řekl Harry a šel se posadit vedle Tonks.



Sirius se k němu naklonil. „Pěkný proslov,“mrkl na něj.



„Co tady děláš tak brzy ráno, Tonks?“otočil se Sirius na Tonks. „Myslel jsem, že si se včera večer vrátila k rodičům do Irska.“



„Ano to jsem chtěla, ale bohužel to nešlo a Harry mi ochotně propůjčil svou ložnici,“usmála se na Harryho Tonks.



„Tak ložnici?“mrkl na Harryho Sirius.



„Ano Sirie,“vložil se do toho Harry. „Půjčil jsem Tonks svojí postel a sám jsem spal na gauči,“řekl Harry.



„Ale jistě, nic jiného jsem ani nemyslel,“řekl Sirius s úsměvem. „Kdy hodláš zajít za Jeremym?“zeptal se Sirius.



„Po snídani,“řekl Harry. „Vlastně jsem se tě chtěl zeptat Tonks, jestli by si nešla se mnou,“řekl Harry.



„Ráda,“usmála se Tonks. Nechápala co se s ní děje, takhle se nikdy předtím nechovala.



Harry se tedy po snídani zvedl a namířil si to ven. Tonks ho hned následovala. Po cestě nikdo z nich nepromluvil. Každý byl zahloubaný ve svých myšlenkách.



„Ale jak to tam najdeme?“zeptala se po chvíli Tonks.



„Sirius mi před chvílí vysvětlil kde to je,“řekl Harry, chytil Tonks za ruku a přemístil se s ní před jeden veliký dům. Spíše než dům to byla malá vila.



„Nedá se říct, že by si žil špatně,“ušklíbla se Tonks.



„To rozhodně ne,“přitakal Harry. „Ale není se čemu divit, ve svém oboru je prý velmi vyhledávaný.“



„Já tedy o něm slyším poprvé,“řekla Tonks a vydala se k domu.



Harry jí následoval. Podle reakce Tonks bude ta návštěva ještě zajímavá. Harry zazvonil. Přišla jim otevřít domácí skřítka.



„Přejete si pane?“zeptala se.



„Ano. Je tvůj pán doma? Rádi bychom s ním mluvili,“řekl Harry.



„Zajisté pane, koho mám ohlásit?“zeptala se skřítka.



„Ohlašte pana Harryho Pottera,“řekl Harry.



Skřítka zbledla, jestli to ještě více šlo a uklonila se.



„Promiňte, že jsem vás nepoznala. Račte dál,“uvolnila jim cestu.



„Dáte si něco?“zeptala se.



„Ne děkujeme,“usmál se Harry.



„Pan Down tu bude hned,“řekla skřítka a zmizela.



„Lituju ty skřítky,“ozvala se Tonks. „Určitě neví co to je svoboda. Jak takhle mohou žít?“



„Nemluvila si s Hermionou?“zasmál se Harry.



„Ne proč?“nechápala Tonks.



„Už jsem se bál, že si se taky zbláznila do SPÓŽŮSU,“řekl Harry, ale posmutně při vzpomínce na svou lásku.



Hned však znovu nadhodil úsměv a snažil se soustředit. Tonks to na něm ale poznala a slíbila si, že udělá co bude moct, aby byl šťastný a na Hermionu zapomněl. Ona by ho mohla milovat, kdyby jí dal šanci. Doufala, že jí jednou tu šanci dá.



Oplatila mu úsměv. „Co se ti na tom nelíbí?“nechápala. „Sám si osvobodil Dobbyho.“



„To ano,“souhlasil Harry, „ale to bylo za jiných okolností. A hlavně on osvobodit chtěl,“vysvětloval Harry.



Jejich spor byl vyrušen pánem domu, který spěchal za svými hosty, sova se dozvěděl, že je tu u něj doma samotný Harry Potter.
18.12.10 16:24
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one