Kapitolka je věnovaná Auše za spřátelení.

Obrázky ke kapitole mi sem bohužel nejdou zobrazit, ale můžete si je stáhnout jako soubor do počítače a podívat se na ně. Ráda bych věděla váš názor.






„Takže vy dva se budete brát?“nevycházel z údivu Jeremy.



„Ano, ale ani jeden z nás nemá čas na to svatbu připravit a můj kmotr mi vás doporučil?“řekl Harry.



„Váš kmotr? Smím vědět jeho jméno?“zeptal se Jeremy.



„Můj kmotr je Sirius Black,“řekl Harry.



„Neříkejte? Tak Sirius má kmotřence a ještě k tomu Harryho Pottera. Kdo by to byl do něj řekl. Váš otec James musel určitě hodně prosit vaší matku, aby s tím svolila,“smál se Jeremy.



„Tu svatbu chceme právě u něj. Na Black-manor, ale hostina by měla být u mě na Potter-manor,“vysvětlovával Harry.



„Ó jistě. To by neměl být problém. Znám Black-manor a pokud mi to Sirius dovolí, přemístím se tam a začnu okamžitě s přípravami. Do týdne by mělo být vše vyřízené. Jistě chcete svatbu co nejdříve,“sliboval jim.



„Ještě jsem vás chtěl o něco poprosit,“řekl vážně Harry. „Bylo by možné, aby se datum svatby ani místo nedozvěděli novináři? Nerad bych byl hned druhý den na titulní straně Denního Věštce.“



„Můžu vás ujisti, že se ode mě ani mých zaměstnanců nic nedozví,“přísahal Jeremy a usmál se.



Harry mu úsměv opětoval. „Jestli chceš Tonks, můžeš ještě s panem Downem dohodnout nějaké podrobnosti. Já ještě něco zařídím a pak tě dyžtak vyzvednu,“navrhl jí.



Tonks souhlasila a Harry se s nimi rozloučil, když se loučil s Tonks, díval se na něj Jeremy nějak divně. Zřejmě mu nepřišlo normální, že se loučí se svou budoucí ženou jen pozdravem a tak to radši hned napravil. Nechtěl, aby se vědělo, že je to dohodnutý sňatek a Tonks s ním evidentně souhlasila. Naklonil se k ní a políbil jí zlehka na tvář. Na víc si zatím netroufl.



„Za chvíli jsem zpátky miláčku, snaž se mi neutratit celý trezor,“usmál se na ní.



„Dejte mi na ní pozor,“hodil hraně varovný pohled po Jeremym.



Ten se jen usmál. Zřejmě mu na jeho hru skočil. Tonks jen řekla „Hoď sebou,“a mrkla na něj.



Harry se přemístil k Bradavicím a rychle běžel za Siriem, který měl zrovna hodina. Bez zaklepání vtrhl do třídy plné studentů z Nebelvíru a Zmijozelu. Všichni se na něj překvapeně otočili.



„Děje se něco pane řediteli?“zeptal se Sirius.



„Ruším všechny hodiny profesora Blacka na celý den,“oznámil Harry.



Potřeboval, aby mu Sirius pomohl. Studenti zajásali, že jim odpadla dvouhodinovka.



„Odpadlé hodiny si ale zítra po vyučování nahradíte, takže se nebojte, že byste o něco přišli,“zkazil jim radost Harry.



Ale i přesto jim nálada neklesla úplně pod bod mrazu. Profesor Black byl bezva a byla s ním sranda, tak že jim nevadilo, že si zítra tu dvouhodinovku nahradí.



„Profesore můžete jít se mnou, potřebuju s vámi něco vyřešit,“otočil se Harry na Siria.



„Jistě pane řediteli,“řekl Sirius, propustil třídu a vydal se za Harrym.



„Co se stalo, že to nemůže počkat?“ptal se svého kmotřence.



„Vlastně nic. Jen se za pět dní ženim a ještě jsem ani nepožádal Tonks o ruku,“řekl úplně klidně Harry.



Sirius se zasmál, ale pak se zarazil. „Cože? Za pět dní?“



„Vlastně jsem rád, že je to tak brzy. Aspoň se o tom nestačí dozvědět tisk,“řekl Harry.



„A co potřebuješ ode mě?“ptal se Sirius.



„Co by si řekl na takový menší výlet do Paříže?“navrhl Harry.



„To si mě vytáhl z hodiny jenom proto, že se chceš jet podíval na Eiffelovku?“smál se Sirius.



„Samozřejmě, že ne. Potřebuju tam něco koupit a ty mi budeš radit,“řekl Harry.



„Já?“vykulil nevěřícně oči Sirius.



„A s čím proboha?“zděsil se.



„Uvidíš,“usmál se Harry, ale zas moc veselý úsměv to nebyl.



„Jsi si jistý, že by ti třeba víc nepomohla Minerva?“ptal se radši Sirius.



Harry se zasmál. „Stoprocentně.“



Sirius jen pokrčil rameny a nechal se Harrym přemístit. Harry je přemístil do jedné zapadlé uličky poblíž hlavní Pařížské třídy. Harry se kolem nejprve rozhlédl jakoby nevěděl kde je a pak se rychlým krokem vydal první ulicí na hlavní nákupní třídu. Sirius ho následoval jak věrný pes. Harry došel až k jednomu obrovskému jistě drahému luxusnímu nákupnímu středisku. Samozřejmě, že to bylo středisko pro čaroděje.

Vešel dovnitř a nejprve zamířil do zlatnictví. Konečně Sirovi svitlo a on pochopil co Harry myslel tím, že ještě ani nepožádal Tonks o ruku a budou se už brát.



„Dobrý den, budete si přát?“zeptal se prodavačka trochu kostrbatou angličtinou.



„Potřeboval bych zásnubní prsten a snubní prsteny,“usmál se na ní Harry.



Prodavačka se na něj překvapeně podívala. Harry to čekal a tak už měl připravenou historku.



„Zřejmě vám to přijde divné, ale,“začal Harry.



Sirius ho s úsměvem pozoroval a byl zvědavý jak se z toho vyvlíkne.



„Byl jsem zrovna rok se svou přítelkyní a tak jsem nám zařídil nádhernou dovolenou na Bahamách. Tam jsem jí také požádal o ruku a ona souhlasila. Jak ale víte, Bahamy zrovna nekvetou zlatnictvími a tak jsem jí nemohl dát prsten, tak jak je zvykem. Slíbil jsem si, že ji to vynahradím no a za týden se bereme a já chci, aby měla již na prstě zásnubní prsten,“vymyslel si Harry historku.



Sirius se na něj obdivně podíval s jakou grácií dokázal Harry té prodavačku namluvit takovou hovadinu.



Prodavačku dojalo, jak se Harry zachoval a myslela si, že svou snoubenku musí skutečně milovat. Přinesla mu nejnádhernější prsteny ve zlatnictví. A teď přišla řada na Siria, aby Harrymu pomohl s vybráním toho pravého. Po dlouhém vybírání vybrali skutečně nádherný prsten. Nebyl sice nejlevnější, ale Harry byl ochoten za to tu částku obětovat. Chtěl jim zařídit nádhernou svatbu. Kvůli Tonks, aby byla šťastná.



Prsten byl z bílého zlata a bylo na něm krásné srdce posázené rubíny a ohraničené diamanty.



Byl se svým výběrem spokojený. Ten prsten byl skutečně nádherný.



Potom se rozhodl vybrat nějaké snubní prsteny. Slíbil přeci Tonks, že se o ně postará. Prodavačka mu zase ochotně přinesla ty nejkrásnější. Něco přes hodinu strávili tím, že se nemohli rozhodnout jaké prsteny jsou nejhezčí.



Nakonec vybrali dva zlaté prsteny bez nějakých větších zdobení. Vypadaly velice elegantně. Pak Harryho napadlo, že by ještě mohl Tonks koupit nějaký svatební dar. Zahlédl nádherné dva náhrdelníky, který ho sice stály mnoho peněz, ale i přesto se nedal odradit a koupil jí je.

„Chceš tady ještě něco nakoupit?“zajímalo Siria, když vyšli ze zlatnictví.



„Jenom ještě skočíme do květinářství. Chci nějakou velkou kytici,“řekl Harry s úsměvem.



Sirius se taky usmál. „Harry?“



„Ano Sirie?“otočil se k němu.



„Myslím, že budeš ten nejlepší manžel, kterého si může Tonks přát. Vím, že s tebou bude šťastná a možná, že si časem uvědomíš jak je skvělá,“řekl Sirius.



„Já vím, že je skvělá Sirie a moc bych si jí přál milovat, ale nemůžu. Nevím jestli někdy dokážu na Hermionu zapomenout, ale pokud ano, nebude to hned. Budu potřebovat čas. Doufám, že to Tonks pochopí,“řekl smutně Harry.



„Tonks je chápavá žena, i když to tak někdy nevypadá. Stačí jí víc poznat. Já s ní vyrůstal a znám jí,“usmál se Sirius.



„Někdy mi přijde, že jste si trochu podobní. Někdy vidím v jejím chování a vyjadřování trochu tebe,“usmál se Harry.



„Rodina se nezapře,“zasmál se Sirius. „Něčeho jsem si na Tonks poslední dobou všiml.“



Harry zpozorněl.



„Všiml sis, že jí poslední dobou nic nepadá z rukou a o nic nezakopává,“řekl Sirius zamyšleně.



„Jo, taky mě to udivuje,“usmál se Harry.



„Jakoby dodatečně dospěla,“usmál se Sirius. „Nebo se zamilovala,“otočil se na Harryho.



Harry se zarazil. „Ale no tak Sirie. Nechceš mi tvrdit, že mě Tonks miluje,že ne. Stejně jako já by byla šťastná kdyby žádné dohodnuté manželství neexistovalo,“řekl Harry.



„To ano. To ale přece nevylučuje, že k tobě něco cítí,“řekl Sirius.



„Víš, kdyby mě skutečně milovala, bylo by to ještě horší než je to teď,“povzdechl si Harry.



„Horší? Co ti přijde tak hrozného na tom, že tě tvá žena miluje? To je přece štěstí ne? Málokdy se povede, že je v dohodnutém manželství láska,“řekl udiveně Sirius.



„Bylo by to štěstí, kdyby to bylo oboustranné. Takhle se bude trápit ještě víc, že její city neopětuju, že já jí nemiluju,“vysvětloval mu Harry.



„Pojď radši koupit tu kytici,“zatáhl ho Harry do květinářství.



Teprve tam si Harry uvědomil, že vlastně neví, které květiny má Tonks ráda.



„Nevíš jaké má ráda Tonks květiny?“zeptal se Siria.



„Růže. Tonksovi jich mají plnou zahradu, v létě to tam vypadá nádherně,“usmál se Sirius.



„Udělejte mi kytici se třiceti růžemi,“řekl Harry prodavačce.



Přes půl hodiny čekali než tu kytici vytvořili. Poté je Harry zase přemístil do Bradavic.



„Kam jdeš?“zajímalo Siria.



„Musím zajít pro Tonks, je ještě u Jeremyho, ale nejdřív musím dát tu kytici k sobě,“řekl Harry a šel k sobě do ředitelny. Tam se rychle otočil a byl zase pryč z Bradavic. Přemístil se znovu k Jeremymu.



„Už jsem tady,“zavolal a vešel.



„Ahoj miláčku,“usmála se Tonks.



„Už jste všechno probrali?“zeptal se Harry.



„Ano probrali, ale chyběl si mi tu,“řekla Tonks.



„Vsadim se, že jste to zvládli i beze mě, že Jeremy,“řekl Harry s úsměvem.



„Jistě. Všechno je naplánované. Nemějte obavy,“řekl Jeremy.



„To sem rád. My vás už nebudeme zdržovat, že lásko? Děkujeme za váš čas,“řekl Harry a spolu s Tonks vyšli ven a přemístili se do Bradavic.



Tonks ale ztratila rovnováhu a padala k zemi. Harry jí ale hbitě chytil do náruče.



„Ty nemůžeš vydržet jeden den bez nehody, viď?“usmál se na ní a postavil jí na zem.



„To víš. To už jsem já,“usmála se Tonks, ale stále se jí podlamovaly kolena z toho jak jí držel v náručí.



„Nepůjdeme se projít ven?“navrhl Harry.



„Ráda,“usmála se Tonks.



Ani si nevšimla, že si dal Harry rychle do kapsy zmenšený puget růží.



Chvilku se procházeli u jezera až nakonec Harry Tonks zastavil.



„Víš Tonks, vím, že to pro tebe není jednoduchý, celé tahle věc, svatba a manželství se mnou. Chci, abys byla šťastná,“řekl jí Harry.



„Já vím, že ano Harry. Taky chci, abys byl se mnou šťastný. Víš, docela jsem si už zvykla na ten fakt, že ze mě bude paní Potterová,“usmála se.



„O tom jsem s tebou chtěl mluvit. Nechci, aby se nikdo dozvěděl, kromě naších známých, že to byla dohodnutá svatba,“řekl Harry. „Tedy pokud s tím souhlasíš.“



„Taky mě to napadlo a myslím, že bude lepší , když to nebude veřejnost a studenti vědět,“přitakala Tonks.



„A právě proto bych ti chtěl něco dát,“řekl poněkud nervózně Harry.



Vytáhl z malé kapsy u bundy malou ozdobnou krabičku a podal jí Tonks.



„To je na důkaz toho, že se na mě můžeš vždycky spolehnout a že se budu snažit tě milovat,“řekl Harry.



Tonks překvapeně otevřela krabičku a našla tam prsten, který jí dneska Harry koupil. Nevěděla co říct. Harry jí hrozně překvapil.



„Já, ten je nádherný Harry, děkuji,“řekla šťastně Tonks.



„Jsem rád, že se ti líbí,“řekl Harry. Vyndal prsten z krabičky, vzal si pravou ruku Tonks a dal jí ho na prostředníček. Krásně se na jejím prstu vyjímal.



Tonks si ho pořád překvapeně prohlížela.



„Od Siria jsem se dozvěděl, že máš ráda růže,“usmál se Harry a zpoza zad vyndal puget růží, který stihl rychle zase zvětšit.



„Díky. Jsou nádherné. Já nemám slov. Děkuju ti za všechno tohle. Takhle jsem si to vždycky představovala, když jsem přemýšlela, že se vdám,“usmála se Tonks a z očí jí ukápla jedna slza.



„Když jsem ti vybíral prsten, narazil jsem tam ještě na něco a prostě jsem nemohl odolat,“usmál se Harry a podal jí kazetu s náhrdelníky se safíry.



„To je pro tebe ode mě jako svatební dar,“řekl Harry.



„Doufám, že je na tobě někdy uvidím. Jistě ti budou slušet,“řekl jí.



„Panebože. Ale Harry ty musely být hrozně drahý, neměl si za mě tolik utrácet,“vyčítala mu Tonks.



„Peněz mám dost a když jsem ti mohl udělat radost, udělal jsem to rád,“ujistil jí Harry.



Poté se ještě procházeli po pozemcích. Povídali si a navzájem o sobě zjišťovali co má kdo rád a jiné věci. Tonks zjistila, že i když toho o Harrym věděla víc, než on o ní, stejně jí pořád spousta věcí unikala.

Strávili spolu nádherné dopoledne a vybudovalo se mezi nimi velké přátelství, když už ne láska.
18.12.10 16:34
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one