Druhý den ráno se vydal Harry už předběžně se špatnou náladou na snídani. Představa, že se dneska uvidí s člověkem, kterého skutečně nemá v lásce mu na náladě rozhodně nepřidalo.



Hned jak přišel do Velké síně, věděli všichni podle jeho výrazu, že se mu radši dneska mají vyhýbat a nevšímat si ho, aspoň do té doby než bude ta záležitost s ministrem za ním.



Harry vypadal, že začne za chvíli na všechny křičet. Sedl si za stůl a místo snídaně, na kterou ho úplně přešla chuť, si prohlížel studenty a snažil se uklidnit. Nedostal k tomu ale možnost, jelikož za necelých pět minut vešel do síně Popletal se svými kumpány.



Na všechny kolem se usmíval. A vykračoval si jako páv. Harry si v hlavě připomněl, že mu musí připomenout, že tady není na ministerstvu a že tady je ředitelem on.



„Snaž se být v klidu,“řekl mu potichu Brumbál.



„Já jsem vždycky v klidu,“odpověděl stejně potichu Harry.



„Zdravím vás pane ministře. To je ale překvapení vidět vás tady,“řekl Harry až přehnaně sladce.



Sirius vedle něj málem spadl ze židle. Dal si ruku přes pusu, aby nebylo vidět, že zadržuje smích.



„Drahý Harry, rozhodl jsem se tě navštívit a podívat se jak se ti vede v ředitelském křesle,“řekl stejně hraně Popletal.



„Těší mě, že se tak zajímáte o blaho Bradavic, ale mohu vás ujistit, že jsou Bradavice v dobrých rukou,“řekl Harry.



„O tom nepochybuji,“usmál se Popletal.



„Co kdybychom si promluvili u mě v ředitelně?“navrhl Harry. „Nechtěl bych rušit studenty během snídaně.“



„Ale jistě,“souhlasil Popletal.



Harry vstal a zamířil k sobě do ředitelny s Poletalem za zády. V ředitelně si sedl za stůl a ukázal Popletalovi na křeslo proti němu. Popletal na sobě nedal vidět překvapení, jelikož on jako ministr by měl sedět za stolem.



„Mohu vám něco nabídnout?“zeptal se Harry.



„Ne, děkuji,“odmítl Popletal.



„Slyšel jsem, že potřebujete kvalifikovaného profesora obrany proti černé magii,“začal ministr.



„Opravdu? Tak to máte špatné informace. Já mám profesora obrany proti černé magii a jsem s ním naprosto spokojený,“řekl Harry už méně přátelským hlasem.



„Pochybuji, že je bývalý hledaný zločinec dost kvalifikovaný k výuce studentů,“odfrkl si Popletal.



„Když dovolíte, tak to není vaše věc.Já ho uznal za vhodného učit mé studenty a za svým názorem si stojím,“řekl Harry už trochu nebezpečně.



„Já vím, že je to tvůj kmotr Harry, ale to přece neznamená, že ……,“začal ministr, ale nestačil to dokončit, jelikož ho Harry přerušil.



„Nepletu své soukromí do práce, ale i kdybych ho pletl do práce, vám to může být jedno. Jako dědic Bradavic si mohu dělat ve své škole co chci a teď, když mě omluvíte, musím ještě někam zajít,“řekl Harry a vyšel z ředitelny.



Za sebou nechával naprosto zmateného a rozčileného ministra kouzel. Ten hned jak se vzpamatoval, se vydal naštvaným krokem za ním. Takhle si s ním přece nemůže dovolit mluvit. On je ministr kouzel, to on tady tomu všemu velí, nebo by tedy alespoň měl.



Dohonil Harryho až před otevřenými dveřmi Velké síně. Harry měl v plánu zmizet někam ven kde se uklidní, ale ministr si to nechtěl nechat jen tak líbit.



„Okamžitě se zastavte Pottere!“zakřičel na něj hlasem plným zuřivosti.



Ve Velké síni všechno ztichlo a všechny oči je začaly sledovat. To už vybuchl i Harry.



„Vy mi v mé škole nebudete nic přikazovat Popletale,“řekl Harry neméně naštvaně a i když nekřičel tolik jako Popletal, zněl jeho hlas nebezpečněji. Tak nebezpečně, že se otřásl i ministr.



„To se mýlíte. Já jsem ministr kouzel. Můžu vám přikázat cokoliv mě napadne,“pokračoval Popletal stejným tónem.



„Jste ministr jenom proto, že jsem se rozhodl, že vás na vašem místě zatím nechám,“odpověděl samolibě Harry.



„Mluvme na rovinu „ministře „ stačilo by jediné mé slovo a vaše kariéra by se zhroutila. Kdybych chtěl, tak bych místo vás mohl udělat ministrem někoho jiného. Co takhle třeba Siria? Jak vy tvrdíte, bývalého zločince, který by byl jistě stoprocentně lepší ministr než kdy budete vy,“řekl Harry a z očí mu sršely blesky.



Brumbál, který to sledoval z dálky se očividně bavil, stejně jako studenti, když viděli jak jejich ředitel to ministrovi nandal. Všichni mu to přáli, věděli, že je ministr blbec a naprosto s Harrym souhlasili.



„Co si sakra o sobě myslíš, že když jsi porazil Pána Zla, že vládneš Anglii, že se ti proto bude každý klanět a uctívat tě? Jsi jen obyčejný malý parchant, který měl tolik štěstí, že se jeho matka vyspala s čistokrevným kouzelníkem,“vyplivl ministr.



To už se Harry rozmáchl rukou, odhodil ministrovi kumpány na zeď kde se skáceli v bezvědomí a nenávistně se otočil k ministrovi. Zase pouze pohybem ruky ho vyzvedl do vzduchu a přišel k němu, aby mu viděl do očí. Nevěděl kde se v něm ta moc bere, ale využije jí, aby Popletala ponížil a potrestal za pošpinění památky jeho matky.



Popletal měl v očích strach a čekal co Harry udělá.



„Už nikdy nepošpiníte památku mé matky, rozumíte?“zeptal se ledovým hlasem.



Popletal hned přikývl, ale Harry pokračoval.



„Nemáte právo ani vyslovit její jméno ani o ní nijak mluvit. Byla stokrát lepší čarodějka než vy,“řekl Harry pořád ledovým hlasem.



„Nechci vás ve své škole už nikdy vidět, rozumíte?“zeptal se.



„Ano,“zašeptal Popletal.



„Nahlas, ať vás slyší celý Bradavice,“přikázal Harry.



„Ano,“zakřičel Popletal poníženě s plných plic.



„Výborně,“usmál se zle a potěšeně Harry a pustil ho.



Už odcházel, když si na něco vzpomněl a otočil se znovu k Popletalovi.



„A ještě jedna věc Popletale,“řekl Harry.



Popletal se třásl strachy co si na něj ještě vymyslel. Horší už to být nemůže. Ale to se mýlil. Mohlo to být horší a Harry mu to dokázal.



„Končíte Popletale,“řekl Harry potěšeně.



„Co tím myslíte?“zeptal se nechápavě Popletal.



„Vyhazuji vás, máte výpověď ode dneška. Končíte ve funkci ministra kouzel a aby to bylo oficiální, pošlu vám to do zítřka písemně,“řekl Harry teď už s úsměvem.



„To přece….to přece..ne..nemůžete,“koktal Popletal.



„Ale může Kornelie. Má daleko větší politickou moc než kdy budeš mít ty nebo já,“řekl zjevně potěšeně Brumbál.



Popletal se zdrceně zvedl ze země a odešel. Jakmile odešel, strhla se mezi studenty vášnivá debata. Všichni se obdivně dívali na Harryho.



„Víš co to znamená, Harry?“zeptal se Albus, zatímco ho Sirius pochvalně plácl po ramenu.



„Znamená?“zeptal se Harry.



„Budeš muset zvolit nového ministra. Někdo musí stát v čele vlády,“vysvětlil mu.



„A co kdyby?“otočil se na něj Harry.



„O tom ani nepřemýšlel. Mě do ministerského křesla nedostaneš,“odmítal Brumbál.



„A navrhoval bych někoho lepšího třeba Susan Bonesová, Pastorek a taky Thomas Tonks, Nymf otec, je skvělý politik a diplomat, jistě by se na to místo skvěle hodil,“napadlo Brumbála.



„Ještě si to promyslím,“slíbil Harry. „Dnes jdu k nim na večeři. Mohl bych to tam nějak nadhodit a uvidím jaká bude jeho reakce,“napadlo Harryho.



„To je skvělý nápad,“souhlasil Brumbál.



„Co tady ještě vůbec děláš, Sirie?“zeptal se Harry. „Neměl jsi být s Nymf u vás na panství?“zeptal se.



„Jo měl. Nymf už na mě čeká v Prasinkách. Ta bude zase vzteklá. Nesnáší nedochvilnost,“smál se Sirius.



„Dík za varování,“usmál se Harry. „Aspoň vím, že mám večer přijít včas.“
18.12.10 16:38
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one