" Harry, už musíme jít," zavolal na něj Brumbál.

" Běžte, já pak dorazim letaxem," odpověděl Harry.

" Jseš si jistej Harry? Doufám, že mi nehodláš utéct," usmál se Brumbál.

" Kdybych chtěl, udělal bych to dávno a navíc já zastávám názor, že se problémům má čelit a ne před nimi utíkat," zavolal Harry ze schodů.

" To jsem rád Harry, tak já jdu, ale nezapomeň, že tam musíš být do půl osmý, aby si stihl zahajování hostiny," upozornil ho Brumbál.

" Má bývalá kancelář je nyní tvoje, takže se dyžtak přemísti tam," zavolal na něj ještě Brumbál a přemístil se letaxem do Bradavic, do své nové kanceláře učitele Obrany proti černé magii.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Mezitím už děti seděli v Bradavickém vlaku. Někteří nedočkaví a někteří se zas těšily na hrad, který jim byl rok co rok domovem. Hermi, Ron, Ginny, Nevill a Lenka seděli v jednom kupé spolu s některými dospělými, které Brumbál pozval do Bradavic. Se Siriusem, když se dozvěděli, že je bude učit měli obrovskou radost, Remusem, Tonksovou , Weasleyovými a Moodym.

" Já to nechápu, proč s náma Harry nejel vlakem?" divila se Hermi.

" To je fakt," přidal se Ron.

" Zřejmě je už v Bradavicích s Brumbálem," uklidňoval je Remus.

" Víš moc dobře Náměsíčníku, že by si Harry nenechal ujít jet se svými přáteli do školy vlakem," přidal se Sirius.

" Ale no tak Sirie, Brumbál ho asi potřeboval tam a ne tady ve vlaku a navíc je s Brumbálem v bezpečí," namítal Remus.

" To bych ani netvrdil, vždyť Harry kvůli Brumbálovi vypil flašku whisky a ani nám neráčil říct co mu Brumbál udělal," řekl Sirius.

" Sirie, když to sváděl na Brumbála měl už celkem dost upito, takže bych tomu nedávala moc velkou váhu," řekla Tonksová.

" To sice jo, ale i tak to řekl dost přesvědčivě a byl si jistý proč to říká, to nebyl blábol který říká někdo kdo je namol," namítal Sirius.

" Teď to stejně nemá cenu řešit Sirie," řekl Remus.

" Uvidíš až přijedeme, že je už v Bradavicích a pokud tam nebude tak ti slibuju, že z Brumbála dostanu kde je," slíbil Remus.

Sirius se na něj vděčně podíval. Najednou na okno zaklepala sova, byla to Hedvika. Hermi rychle otevřela okno a vzala si od sovy dopis.

" Podívejte, to je od Harryho," vykřikla šťastně Hermi.

" Vidíš Sirie, já ti říkal , že je v pořádku, kdyby nebyl, neposílal by sovu s dopisem," usmál se Remus.

"Tak co píše?" zeptal se Sirius Hermi. Hermi otevřela dopis a začala číst nahlas.

Milý Rone a Hermiono,

Vím, že se divíte, proč s vámi nyní nesedím ve vlaku, ale nebylo mi to dopřáno. V Bradavicích se zavedlo hodně změn a jedné jsem součástí. Až přijedete, všechno jistě pochopíte. Moc se omlouvám, že jsem nenapsal dřív , ale ve všem tom zmatku, který tu panuje, jsem na to dočista zapomněl. Vím, že si asi říkáte, jak jsem mohl zapomenout na své přátele , ale kdybyste byli vy na mém místě, jednali byste stejně. Jsem v Brumbálově domě, mám tu dokonce vlastní pokoj, ale o tom všem vám řeknu až přijedete. Zřejmě už víte, že máme nového ředitele. Viděl jsem ho a nebojte se je celkem fajn. Vím, že tam s vámi zřejmě sedí i pár členů řádu. Dostalo se ke mně, že je Brumbál pozval do Bradavic. Mohli byste prosím vás říct Siriovi, že mě moc mrzí jak jsem na něj vyjel? Moc se na vás těšim.

Váš Harry.

Hermi dočetla a podívala se překvapeně na ostatní.

" Vidíte, já vám to říkal," usmál se Remus.

" Něco mi na tom nesedí. Co myslel tím, že je součástí nějaké změny?" zamyslel se Sirius.

" To teď nebudeme řešit, hlavní je, že je Harry v pořádku," řekl Remus a ukončil tím jejich debatu.

" Aspoň víme, že ten nový ředitel není tak špatný, když se zamlouvá i Harrymu," řekl Ron a všichni se k němu přidali.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poté co Brumbál odešel se Harry vrátil do svého pokoje.

" Sakra, co mám k čertu dělat. Já to prostě nezvládnu," chodil dokola Harry.

" Kdyby tu alespoň byla Hermi s Ronem."

V tu chvíli se zarazil a uvědomil si, že jim ani nenapsal, musí mít o něj velký strach, když ho nenašli ve vlaku a Sirius určitě taky. Řekl si, že to musí hned napravit a tak si sedl k malému stolečku, vytáhl pergamen, brk a začal psát. Nemohl jim napsat, že ten nový ředitel je on, ale mohl jim alespoň napsat, že nového ředitele zná.

" Ještě, aby ne, vidím ho pokaždé, když se podívám na sebe do zrcadla," ušklíbl se.

Jakmile to napsal, chtěl to poslat po Sindy, ale včas se zarazil a poslal s tím Hedviku. Jeho přátelům by bylo jistě divné odkud má Harry fénixe.

" Tak fajn, tohle už máme. Asi bych měl jít do Bradavic," řekl si Harry, vzal si všechny věci které potřeboval, říkal si, že se převlíkne ve svých osobních místnostech za pracovnou a letaxem se přesunul do své pracovny.

Jakmile to udělal, přistál v nádherné pracovně s obrazy bývalých ředitelů, kteří se něj teď zvědavě dívali. Všechny ty stříbrné přístroje, které tu měl dříve Brumbál, byly přestěhovány do Brumbálova nového kabinetu.

" Á Potter, tak ty si ten nový ředitel?" zeptal se Siriusův předek Nigellus.

" Bohužel," řekl Harry.

" Měl by si být pyšný, na to co seš a ne se tvářit jako na pohřbu," pokáral ho Nigellus.

" Já vím, ale chtěl jsem si aspoň ten poslední rok užít s přáteli, když už je Voldemort po smrti a místo toho budu tady v kanceláři a vyřizovat spory studentů," ušklíbl se Harry.

" To víš chlapče, nemůžeš mít všechno, jako správný dědic zakladatelů musíš dělat jejich jménu čest," řekl Dippet.

,, Já vím, taky jsem se s tím už smířil, když mě omluvíte půjdu se převlíknout na zahajovací večeři," řekl Harry a zašel za roh do svého pokoje.

Vytáhl z kapsy všechno oblečení a zvětšil ho do jeho původní velikosti. Natáhl na sebe bílé kalhoty z té nejlepší kůže a krásnou bílou košili se stříbrným vyšíváním a krásnými stříbrnými knoflíčky. Místo pásku si dal kolem pasu opasek , na kterém byl v runách napsaný nějaký příběh, kterému Harry nerozuměl. Brumbál mu ho však přeložil. Mluvilo se v něm o mocných čarodějích, kteří spolu s draky vládli světu. Byli nejen mocní, ale i moudří a obětaví. Lid je miloval. Poté se tam vyprávělo, jak jeden z nich zradil a vyhlásil ostatním čarodějům válku. Harrymu to hodně připomínalo jeho dřívější život, neustále boje s Voldemortem a snaha o přežití jeho i přátel. K ozdobnému opasku si připnul pouzdro s hůlkou. K noze si připnul opasek s krásně stříbrnou dýkou. Vzal si jí, protože mu to dodávalo impozantnosti a vypadal mocně a nebezpečně. Za boty si vybral béžové z dračí kůže, které sice nebyly moc pohodlné, ale elegantní.

" No co, za krásu se musí taky trochu obětovat," řekl si s úšklebkem.

Poté na sebe dal zlatý hábit, který tak pečlivě vybíral. Když se podíval do zrcadla vypadal, no prostě skvěle. Jiné slovo se na to nehodilo. Musel to však trochu ještě doladit. Nikdy se nějak dobře neoblíkal, ale dneska na prvním dojmu hodně záleželo. Kolem krku si dal diamantový amulet.

" No co bude mít velký plat, tak si ho musí přeci užít," řekl si Harry.

Dál si na ruku navlíkl prsten s erbem Bradavic, který nosil po právu každý ředitel a on ho předá svému nástupci, jako jemu ho předal Brumbál. Učesal si vlasy, aby mu nepadaly do očí, bylo mu jedno, že je vidět jizva ve tvaru blesku, byla jeho součástí a už mu tolik nevadila. Takhle upravený vešel do své kanceláře. Obrazy se na něj překvapeně dívali.

" Vypadáš, jako opravdový ředitel, takhle nevypadal první den ani Brumbál," řekl pochvalně Nigellus.

" Děkuji vám, chtěl bych udělat dobrý první dojem," řekl Harry.

" To nepochybně uděláš," řekl Dippet.

" Chtěl jsem se vás zeptat pane Nigellusi, jestli nevíte, zda jsou už učitelé ve Velké síni," zeptal se Harry.

" Náhodou vím," řekl Nigellus. " Všichni už tam jsou jenom Hagrid čeká venku na prváky a Profesor Black přijede až vlakem se studenty," řekl Nigellus.

" No bezva," usmál se nervózně Harry.

" Buď v klidu Harry, jistě budeš skvělý," usmál se Nigellus.

" Dnes je to poprvé co jsem pyšný, že patříš do mě rodiny," usmál se Nigelus.

Harry mu úsměv oplatil, ale moc šťastně nevypadal. Sedl si za svůj veliký stůl a snažil se uklidnit. Jakoby Sindy vycítila jeho nervozitu, přemístila se k němu a sedla si na již připravené bidýlko a vedle Harryho se objevil Dark, který si mu lehl k nohám. Harry je oba pohladil a spojil se myslí se Sindy. Brumbál mu to ukázal hned, jak si ji koupil. Mohl s ní komunikovat, jako s každým jiným.

" Cítím z tebe neklid," poslala mu myšlenku Sindy.

" Taky moc klidný nejsem, nevím vůbec co bych jim měl říct," odpověděl jí Harry.

" Nevím, jak se zmírňuje nervozita, ale třeba by ti pomohl Nebelvírův meč. Mluvila jsem s Brumbálem a ten říkal, že tomu kdo jej nosí u sebe dodává sílu a sebevědomí," řekla mu Sindy.

" Možná, že by mi to pomohlo, ale to bych ho musel mít," řekl smutně Harry.

" Ale ty ho přeci máš, Harry," řekla Sindy a ukázala hlavou na vytrýnu.

" Pravda," usmál se Harry a šel k vytrýně.

" Ale, já přeci nemůžu," řekl Harry.

" A proč ne. Náleží ti po právu, jsi dědic Godrika Nebelvíra," namítala Sindy.

" Máš pravdu," souhlasil Harry a vyndal meč opatrně z vytrýny.

Když ho měl v rukou, vzpomínal na to jak ho v druhém ročníku vytáhl z Moudrého klobouku. Byl lehký jako pírko, Godrik si ho nechal vyrobit od skřetů, kteří byli mistři přes zbraně a klenoty. Opatrně si ho připnul k opasku a hned ucítil odhodlání a víru, že to všechno zvládne. Usmál se na Sindy a vykročil ze dveří ředitelny.
18.12.10 15:56
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one