Paul jel rychle jak blázen, ale Dan se mu nedivil. On mít takové auto, taky by ho nešetřil. Díval se zaujatě na vybavení auta až si toho i Paul všiml.





„Tohle je jedno z mých nejoblíbenějších aut,“pousmál se. „Podle tvého zaujetí hádám, že při první možné příležitosti si také jedno pořídíš.“





„Zřejmě ano, ale budu muset ještě dlouho čekat,“přikývl Dan.





„Jak jsi vycházel s Jacobem?“zeptal se najednou Dan.





„Jake byl milý kluk, aspoň se tak zezačátku zdál. Já ho moc dlouho neznal. Pracuju pro Warner Bross s HP teprve rok,“řekl nezaujatě Paul.





„Nebyl jako ty. Byl hodně ambiciózní. Pořád všem mluvil do práce, jakoby on věděl všechno nejlíp. Moc jsme spolu nevycházeli,“pokrčil rameny Paul.





Dojeli k, zřejmě drahé, restauraci. Paul objednal suši. Dan už se chtěl ohradit, ale Paul ho zadržel.





„Věř mi, zamiluješ si to. Je to ještě lepší než sex,“zasmál se Paul.





Dan se trochu začervenal.





Na to se Paul usmál: „Vypadáš rozkošně, když se červenáš.“





„Paule já,“zarazil se Dan. „Nevím, kam tím směřuješ. Já nejsem gay,“řekl rozhodně.





„To říkali před tebou i jiní, rychle jsem po první noci změnil jejich názor,“zašeptal podle něj zřejmě svůdně.





Dan se radši rozhodl změnit téma.





„Jak jsi říkal, že jsem jiný než Jacob, co jsi tím myslel?“zajímalo ho.





„Ty jsi milý, nezkušený, sexy,“mrkl na něj Paul. „Vyjadřuje z tebe zvláštní kouzlo. Byl jsi pro tuhle práci a zvláště pro tuhle roli stvořen,“dodal s úsměvem.





Dan sklonil obličej, a aby se vyhnul mluvení, dal se do jídla. Skutečně to nebylo vůbec špatné. Zavrněl slastí, což se neobešlo bez reakce z Paulovi strany. Po večeři ho Paul odvážel domů. Zastavil před domem, vzal polovinu tašek, Dan vzal tu druhou.





„Skutečně hrozný dům, musíme ti pořídit byt,“řekl nešťastně, když to viděl.





Zazvonili. Otevřela jim teta Petunie.





„Kdo jste?“otočila se na Paula.





„Paul de Done, madam. Návrhář, designér a momentálně zástupce firmy Warner Bross ohledně tohohle okouzlujícího mladíka vedle mě,“snažil se být milý Paul. „Můžeme dál?“





Petunie byla tak mimo, nejen z Paula, ale také z Harryho nového vzhledu, že tam jen tak stála a dovolila jim, aby jí obešli. Když se vzpamatovala, šla za nima do pokoje.





„Co tu chcete a co ty tašky?“zeptala se mírně rozčileně.





„Vše vám řeknu, ale až uvidím jeho pokoj,“ukázal na Dana.





Tomu to bylo sice trošku trapné, ukazovat mu tu hroznou místnost, které měl tu čest říkat svůj pokoj. Paul byl z jeho pokoje značně znechucený a dal to Petunii samozřejmě značně najevo.





„V něčem takovém se nedá žít,“řekl. „Mám pro vás jednu nabídku. Převedu na váš účet jistou šestimístnou částku, když mě necháte předělat částečně váš dům a budete dělat vše, co vám řeknu a nebudete se ničemu divit ani se vyptávat.“





Když Dan slyšel jeho nabídku, nemohl uvěřit vlastním uším. Na to musela Petunie kývnout, kdo by něco takového odmítnul? Paul se potěšeně usmál.





„Výborně, dneska se tedy vyspíš tady na pohovce,“otočil se k Danovi. „Zítra ti sem pošlu architekty, zedníky, stavitele a večer budeš bydlet ve svém vlastním patře,“ujistil ho.





„Zatím se měj, Dane,“mrkl na něj a odešel.





„Co jsi provedl?“zeptala se ho se strachem Petunie.





„Nic, právě naopak, ale pokud vím, nemáš se na nic vyptávat,“usmál se vítězně Harry.





Ustlal si na pohovce a za chvíli spal.





Ve štábu Fénixova řádu:



„Jasně jsem viděl, jak tam přijelo luxusní auto a vyšel z něj velice pohledný mladík a Petunie Dursleyová je pustila dovnitř,“řekl Pastorek.





„Kdo to sakra může být?“zajímalo Rema.





„Copak to není jasný?“odfrkl si Draco, který měl teď díky Brumbálovi zařízené přes prázdniny ve štábu útočiště před svým otcem. „Potterovi konečně došlo, že jste pod jeho úroveň a asi si našel nového kamaráda.“





„Zmlkni Malfoyi, Harry takový není. Napíšeme mu,“navrhla Mia.





„No jasně, a to jako čekáš, že ti odpoví, když jsme si ho celé prázdniny nevšímali?“zeptal se ironicky Ron.





Ráno Harryho vzbudili lidé, hrnoucí se do domu a dělající hrozný rámus.





„Omlouvám se, že jsme vás vzbudili,“omlouval se jeden z nich.





„To je v pořádku, ale co tu děláte?“zajímalo Harryho.





„Jsem architekt, jmenuji se Rick. Jsme taky kvůli předělání patra pro vaše potřeby. Slibuji, že to bude do zítra všechno hotové,“ujistil ho.





Harry se převlékl do jednoho z normálnějších kousků oblečení od Paula a protože tady nechtěl moc překážet, vzal si notebook, mobil, ipod a pager a vydal se do parku, s tím, že si aspoň v klidu prostuduje, jak se s tim zachází.

Zavolal Lexovi z mobilu, jestli by se tam ještě s Tedem nemohli sejít. Ten hned nadšeně souhlasil.





„Harry,“zavolali nadšeně sotva ho viděli.





„Teda, co to s tebou provedli?“nevěřil vlastním očím Lex.





Harry jen pokrčil rameny: „Jsou to blázni. Přeměnili mi celý šatník a budu mít vlastní patro v domě tety a strýčka,“řekl jim Harry.





„Jak se jim je povedlo přesvědčit?“nemohl tomu uvěřit Ted.





„Uplatili je. Teta Petunie to prostě nemohla odmítnout,“řekl Harry pobaveně.





„Bezva,“vykřikli oba nadšeně.





„Hlasitěji by to už nešlo?“zarazil je Harry.





Skutečně nechtěl, aby se o něčem z jeho nové práce dozvěděl řád.





„Jasně, hlídky. Úplně jsme zapomněli,“omlouval se Ted.





Harry měl co dělat, aby vysvětlil Mensy jizvu ve tvaru blesku na svém čele. Vymyslel si tedy, že je možný, že ho J.K. Rowlingová viděli někdy na ulici, když byl dítě, jelikož jí má od narození. Mensy se na něj nedůvěřivě podívala, ale nic dalšího neřekla.





„Ty máš notebook?“všiml si Lex.





„Je to dárek od Emmy a Ruperta, nových kolegů,“řekl Harry.





„Hlavně s ním vůbec neumím,“přiznal se.





„To si měl říct dřív,“řekl nadšeně Lex. „Právě se díváš na největšího experta na počítače v Kvikálkově.“





Ted se zasmál.





„Fajn, tak aspoň v Zobí,“ušklíbl se Lex.





Prakticky celý den strávili učením Harryho a Lex si neodpustil občas poznámku tipu: Nezaspal jsi století? Tohle je technologie budoucnosti a ty jí ani neumíš zapnout.

K večeru se s nimi rozloučil, protože si uvědomil, že na něj doma čeká scénář, který se musí do pondělka našrotit.

Už se začínalo stmívat a Rick byl pořád s ostatními nahoře. Překvapivě ani Vernon nic neřekl, když Harry přišel později než Dudley.

Harry si vzal z batohu scénář, sedl si do křesla u okna a pokoušel se chvíli soustředit. Sotva přečetl první dialog, musel žasnout, kde vzala Rowlingová takové informace. To nevypadalo na slabý únik informací ze světa magie, ale spíš na příval informací. Ani nevěděl jak, ale usnul. Kolem půlnoci ho někdo opatrně budil. Když uviděl tvář tety Petunie, a ještě ke všemu s téměř milým výrazem, zaskočilo ho to.



„Děje se něco?“zeptal se.



„Měl by sis jít lehnout nahoru. Ti lidé už odešli a v křesle by ses moc dobře nevyspal,“řekla Petunie.



„Jasně už jdu,“chtěl si vzít sebou své věci, ale nikde je nenašel, tak se na to tety zeptal.



„Odnesla sem ti to nahoru,“řekla Petunie.



Harry se už k tomu radši nevyjadřoval a šel do svého nového, řekněme bytu. Protože, když vyšel nahoru, uviděl svou vlastní koupelnu, pokoj, kuchyň, jídelnu a skvělou ložnici s postelí, která ho přímo lákala k sobě. Shodil ze sebe oblečení a už spal.

Ráno ho vzbudila SMS, byla od Lexe.



Co kdybychom oslavili ten tvůj vzestup? Dneska je, jako každou sobotu, diskotéka, mohli bychom tam jít. V pondělí nám odjedeš a my si tě ještě chceme užít. Odepiš. Lex



Harry se pousmál a ospale napsal odpověď.



Jasně, sejdeme se v osm tam. Harry



Když sešel dolů, ucítil vůni slaniny a vajíček.



„Konečně jsi vzhůru. Udělala jsem snídani, posaď se,“pobídla ho teta Petunie.



Harry byl chvíli mimo z nečekaného přivítání. Nepamatoval si, kdy mu teta Petunie udělala naposledy snídani. Vlastně, když nad tím tak přemýšlel, tak zřejmě nikdy.




„Děkuju, ale to nebylo třeba. Klidně bych si udělal něco sám,“namítl Harry.



„Hloupost, jen se najez,“řekla srdečně.




Teď mu trochu připomínala mámu.




„Co máš dneska v plánu dělat?“zeptal se Vernon jen tak, aby nestála řeč.



„Mám nějaké učení do práce, takže asi budu nahoře a pokusim se soutředit,“řekl Harry a hned, jak dojedl, šel nahoru.



Zapnul si počítač a podíval se na emailu. Měl tam jeden email od Emmy.



Doufám, že si užíváš poslední volné dny bez fanouškovské mánie. Jo, a když už jsem na to narazila. Podívej se na tyhle webové stránky, už je tam o tobě nějaká zmínka. To víš, novináři, ale nic jiného než tvé jméno nemají. Těšim se v pondělí na place. Emma.

PS: Nebudeš jediná novinka na place, takže můžeš být v klidu



Tomu se musel zasmát. Podíval se na ty stránky. O Rupertovi, Emmě, nebo třeba Alanu Rickmanovi, Tomu Feltonovi a Maggie Smithové tam toho bylo požehnaně. Už se těšil, až je všechny osobně pozná. Zavřel notebook a otevřel si okno. Při té příležitosti si všiml nějakého muže schovaného za křovím. To vypadá na nějakého nováčka v řádu. Nenápadnost mu skutečně nic neříká. Uchechtl se. Už se chtěl vrhnout na scénář, když do jeho pokoje vletěl fénix. Co mu může Brumbál chtít? Vzal dopis, poděkoval fénixovi a dal se do čtení.




Harry, kolem tvého domu se dějí zvláštní věci. Doufám, že si se nedostal do problémů. Slyšel jsem, z dobrých zdrojů, že sis našel kamarády. To je skvělé. Byl jsem panem Weasleyem a slečnou Grangerovou požádán, abych ti napsal, ať se na ně nezlobíš. Skutečně ti nemohou napsat, sám jsem jim to zakázal. Není to bezpečné.

Užij si poslední týdny prázdnin.



Albus Brumbál




Harry to ani moc neřešil. Vlastně se už na Miu a Rona ani nezlobil.

Až do oběda četl scénář a snažil si z něj alespoň něco zapamatovat, když někdo zaklepal na dveře.



„Můžu dál?“zeptala se Petunie.



„Jasně, už mě z toho stejně třeští hlava,“řekl Harry a uklidil scénář do šuplíku.



„Přinesla jsem ti oběd,“dala mu ho na stůl.



„Moc děkuju. Jo a na večeři nebudu doma. Jdu s rukama ven,“oznámil jí.



Petunie přikývla a ještě mu popřála, aby se dobře bavil.



Kdyby si Harry nebyl jistý, že je Paul nefalšovaný mudla, docela by si myslel, že na ní použil kletbu Imperius.



Kolem sedmý na sebe hodil černý rifle, tričko s krátkým rukávem a výstřihem do varu V s černou koženou bundu. Začal si uvědomovat, že má na něj Paul špatný vliv. Gelem si upravil svůj elegantní, promelírovaný rozcuch a mohl vyrazit.

Cítil za svými zády, jak ho někdo pozoruje. No jo, řád nemá nikdy volno. Ušklíbl se.

Vyšel k diskotéce. Vyhazovač ho rovnou pustil, protože si ho pamatoval z minulého týdne. Kluci na něj už mávali, tak se k nim vydal.



„Páni, tak tomu říkám změna,“řekl obdivně Lex. „Neříkej, že mě chceš vystrnadit z příčky nejvíce sexy kluk ulice, to bych opravdu nesnesl.“



Tomu se Harry zasmál. „Neboj, ulici ti nechám.“



„Za to si ale vezme celou Anglii,“vložil se do toho pobaveně Ted. „Zdar.“



„Doufám, že jste nezačali beze mě,“hraně se zhrozil Harry.




„To bychom si nedovolili. Navíc, tohle je tvoje oslava,“řekl Lex. „Teď se dívej,“pošeptal mu.




„LIDI,“zařval. „tady můj kámoš tu dneska slaví velký debut. Vzali ho do filmu. Doufám, že to s námi pořádně oslavíte, protože až tady Harry bude slavnej, tak vám to všechno vrátí,“řval Lex.



Harry nevěřil tomu, co vidí. Ten kluk se asi zbláznil.



„To myslí vážně, Tede?“snažil se ho zastavit Harry.



„Uklidni se, tenhle večer si užiješ,“řekl Lex.



„TAKŽE LIDI. Kdo tady kamaráda pozve na panáka?“



A pak to bylo jak na dráze. Jeden panák za druhým. Whisky, vodka, medovina, pivo. Pořád dokola.



Před diskotékou se zatím vztekala Tonks, která se nemohla dostat přes vyhazovače, takže ho ztratila uvnitř.



„Sakra chlape. Možná, že na to nevypadám, ale tohle je záležitost státu. Tam uvnitř je jedna velmi důležitá osoba, kterou mám hlídat a vy mou práci maříte,“rozčilovala se.



„To máte smůlu, slečinko, ale tam dovnitř nepůjdete. Je už plno a navíc je tam soukromá akce,“namítal vyhazovač.



Tonks si tedy vztekle sedla na zem a modlila se, aby tam nebyl Harry dlouho.
20.12.10 14:42
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one