5. kapitola 2/2 OS

 

Po snídani, která v Harryho případě sestávala pouze ze silné kávy na vystřízlivění, se odebral zpátky nahoru do svého apartmánu. Rozhodl se, že konečně odepíše Brumbálovi na dopis, aby si v řádu nemysleli, že se u něj něco zvláštního děje.

 

 

Profesore Brumbále,

Ta návštěva, o které jste se zmiňoval, je tety nevlastní vzdálený synovec, který, na rozdíl ode mě, je normální, takže je tu vítán. Překvapivě sme se docela spřátelili. Zůstane tu po celé prázdniny.

Ronovi a Mie vyřiďte, že se na ně nezlobím a uvidíme se v Bradavicích.

S pozdravem Harry

 

 

Zbytek dne se poměrně vlekl. Harrymu v pondělí začínalo natáčení a až si to nechtěl přiznat, začínal být docela nervózní, jak to zvládne.

 

 

Večer zavolal Alexovi a Tedovi, který dneska u Alexe přespával, aby se dohodli, jak to bude vypadat příští týden. Harry se totiž do Zobí vrátí až v sobotu. Netušil, kde bude během týdne bydlet, ale bylo mu řečeno, že se o to nemá starat.

 

 

„Buď úplně v poho,“uklidňoval ho Alex. „Ted se k vám ráno vloupe, hlavně mu nezapomeň nechat otevřený okno a přistavěnej žebřík,“zasmál se. „No a ty v klidu odejdeš.“

 

 

„Pořád nevim, jestli sem udělal dobře,“zpytoval svědomí Harry. „Zbytečně se vám přidělal problémy a zkomplikoval prázdniny.“

 

 

 

„Neříkej, že už na tebe zase padá tahle příšerná nálada,“zarazil ho Ted. „Jednou jsme do toho šli a teď tě v tom nenecháme.“

 

 

„Navíc, kdyby si mě nepotkal, nedostal by si tu roli a neměl by si tyhle problémy,“přisadil Alex.

 

 

Na to se musel Harry usmát: „Díky kluci. Jste nejlepší.“

 

 

„To teda sme,“zasmál se z druhé strany Alex. „Ale aby sis nemyslel, že to děláme jen tak zadarmo. Chceme samozřejmě lístky na premiéru.“

 

 

„S tím se počítá,“ujistil je pobaveně Harry. „Tak zítra,“ukončil Harry hovor.

 

 

Ráno Harry vstával s pocitem, že to musí vyjít. Měli přeci všechno naplánovaný a on si po takové době sledování řádem, taky zasloužil trochu té volnosti.

 

 

Ještě před snídaní si rychle sbalil věci na týden, scénář, mobil a notebook, aby se mohl domlouvat s rukama a v případě nouze rychle přijet. Byl s nimi domluvený, že kdyby mu přišla nějaká pošta, pošlou mu jí naskenovanou na email a on jim stejně tak pošle na ní odpověď.

 

 

V poměrně povznesené náladě se vydal do kuchyně na snídani. Strýc s Dudleym ještě spali. Ono taky bylo teprve asi sedm ráno. Musel vstát dřív, aby vše stihl. Rozhodně ale nečekal, že kvůli němu vstane teta Petunie, aby mu mohla udělat snídani.

 

 

„Kvůli mně si nemusela vstávat, této. Já bych si klidně něco udělal sám,“řekl udiveně, když si sedal ke stolu.

 

 

„Týden budeš v práci a kdoví, jak tam vaří, tak ať se dneska aspoň pořádně nasnídáš,“řekla docela mile.

 

 

„Díky této,“usmál se Harry na oplátku.

 

 

Nevěděl, zda to, že je milá, vyplývá z velké částky, kterou dostala od Paula, z toho, že ho týden neuvidí, či se jen chová jinak v nepřítomnosti svého manžela a syna.

 

 

Po snídani vzal Harry do ruky větší sportovní tašku a vyrazil ven. Podle Emmy měl na něj čekat na konci ulice odvoz. Když ale viděl, jaký odvoz na něj čeká, trochu se zarazil. Stála tam černá limuzína. Jakmile si ho všiml řidič, automaticky mu otevřel dveře a pozdravil ho: „Nastupte si prosím, pane Radcliffe.“

 

 

„Děkuji,“poděkoval Harry, zaražený nezvyklým chováním ke své osobě a nastoupil.

 

 

Cesta netrvala příliš dlouho. Zřejmě i kvůli tomu, že v tuhle hodinu ještě nezačali lidi jezdit do práce. Za chvíli se tedy ocitli před filmovým studiem. Dan rovnou zamířil do kostymérny, jak mu na poslední schůzce řekl producentka Lucy. Tam už na dvou otáčecích křeslech seděli Emma a Rupert a ještě jedna dívka, která se velice podobala Ginny.

 

 

„Ahoj Dane, už na tebe čekáme,“usmála se Mensy.

 

 

Dan se pozdravil s Emmou a Rupertem, ale u neznámé se zarazil.

 

 

„Ahoj, já jsem Bonnie Wright. Ráda tě poznávám,“představila se.

 

 

„Ahoj, já tebe taky,“usmál se na ní Dan a šel si sednout do dalšího volného křesla.

 

 

Dneska měli natáčet scénky s famfrpálového mistrovství. Dostali kostýmy, nalíčili je a hned potom je poslali do studia 8. Tam na ně už čekal Mike, který jako obvykle zase hlasitě dirigoval ostatní.

 

 

Dan nikdy na natáčení nebyl, takže ho překvapilo, že se ve studiu prakticky nic kromě zeleného plátna nenacházelo. Rupert mu potom vysvětlil vše, co se týká vizuálních efektů, takže se potom už aspoň Dan netvářil jako úplný idiot.

 

 

Na konci dne konečně padla poslední klapka. Dan snad nikdy za celý život nevypil tolik kafe jako za jeden den na natáčení. Mike byl opravdu náročný. Jednu scénu dělali třeba i desetkrát dokud nebyla úplně perfektní. Všichni byli úplně vyřízení, takže se sotva doploužili do svých mobilhomů venku za studiem.

 

 

Mobilhomy byly opravdu skvěle zařízený a útulný. Než si ale Dan stihl prohlédnout ten svůj, spal jak zabitý. Takhle to pokračovalo až do pátku s tím rozdílem, že v pátek přišel nový kolega, takže už si Dan nepřipadal jako jediný nováček na place. Jmenoval se Stanislav Ianevski z Bulharska a měl hrát Viktora.

 

 

Dan si každý den psal s Tedem a Alexem. Naštěstí mu od Brumbála nepřišel žádný dopis, což mohlo také značit, že jim zatím nic podezřelé nebylo. V pátek večer si sbalil jen notebook a mobil, ostatní věci si nechal v mobilhomu a vyrazil zpátky do do Zobí. Tedy aspoň na těch pár dní.

30.11.13 22:26
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one