14. kapitola – Znova do školy

Do začátku roku zbývalo už jen pár dní a tak se Harry ani nedivil, když mu jednou na okno zaťukala Bradavická sova s dopisy. Převzal si je od ní a šel za Laurou. Bylo na čase koupit školní pomůcky a on přece řediteli slíbil, že se o všechno postará.



„Ahoj lásko,“usmál se Harry, když jí našel jak jinak než na zahradě.



Zamilovala si jí.



„Harry,“políbila ho Laura.



„Co to neseš za dopisy?“zeptala se hned, jak je uviděli v jeho rukou.



„Právě přišly, jsou z Bradavic,“řekl Harry.



„Takže pojedeme na Příčnou?“zaradovala se Laura.



„Budeme muset, co kdybychom šli hned?“navrhl Harry.



Laura nadšeně přikývla.



Harry se na ní pobaveně podíval. „Skutečně si ještě nikdy nebyla na Příčný?“divil se.



„Ne, ve městě kde jsem žila jsme měli skryté kouzelnické náměstí, ale nikdy mi kouzelnické nepřišlo,“řekla Laura.



„Příčná je plná kouzel, divím s,e že tě tam tvůj děda ještě nevzal,“řekl Harry.



Za chvíli už stáli před Děravým Kotlem.



„To půjdeme sem?“zeptala se trochu nedůvěřivě Laura.



„Je to jenom průchod,“vysvětlil jí s úsměvem Harry a vešel dovnitř.



Laura se držela za ním a prohlížela si ne zrovna hezky vypadající lokál.



„Ahoj Harry, dlouho jsi tu nebyl,“pozdravil ho Tom.



„Já vím,“odvětil Harry s úsměvem. „Vždyť víš, že mě nechtěj nikam pouštět.“



„Jo, to vím a kohopak to máš sebou?“vyzvídal Tom.



„To je Laura, nová spolužačka. Jdu jí ukázat Příčnou,“vysvětlil Harry.



„Lauro, tohle je zdejší hostinský Tom,“představil je Harry.



„Těší mě,“řekla Laura, ale přece jen s trochou nedůvěry.



Tom to poznal.



„Já nejsem ten před kým byste se měli držte na pozoru,“ujistil je.



„To já přece vím Tome, jen bych ti byl vděčný, kdyby si se o nás nikde nezmiňoval,“prosil ho Harry.



„To je přece jasný,“řekl Tom.



„Tak pojď,“vzal Harry Lauru za ruku.



„Skutečně není bezpečné se někde moc zdržovat,“řekl a táhl jí ke vchodu do Příčné.



„Ale tady přece nic není,“dívala se Laura nechápavě na stěnu z cihel.



„Někdy mi přijde jakoby si zapomínalo na to, že jsme čarodějové,“zasmál se Harry.



Poklepal na tři cihly a zjevil se před nimi vchod na Příčnou.



„Dáma má přednost,“ukázal Lauře.



Ta tedy vešla a udiveně se dívala kolem.



„Takhle jsem si vždycky představovala kouzelnickou ulici a ne jako bylo tam u nás,“řekla okouzleně.



„Já vím, je to tu prostě nádhera. Před válkou to tady bylo ještě kouzelnější. Teď se lidé bojí vycházet kvůli smrtijedům, ale stejně to má pořád své kouzlo,“souhlasil Harry.



„Kam půjdeme nejdřív?“zeptala se Laura.



Harry vytáhl seznam do školy.



„Hůlku zřejmě máš,“odvětil.



„Ano to mám, kdo vyrábí hůlky tady?“zeptala se.



„Ollivanders,“řekla Harry a ukázal k obchodu.



„Já sám mám od něj obě své hůlky,“pousmál se Harry.



„Obě?“zarazila se Laura. „Ty máš dvě hůlky?“



„Možná to nevíš, ale hůlka, která si mě vybrala v mých jedenácti letech měla stejně jádro jako ta Volde.....Ty víš koho,“zarazil se, jelikož bylo všude kolem hodně lidí.



„Prakticky je to její dvojče a proto, i kdybych se sní pokusil ho zabít, neposlechne mě. Nikdy nepošlo kouzlo proti té samé hůlce a tak jsem potřeboval novou hůlku, která to dokáže,“dořekl Harry.



„To mi ale děda neřekl,“odvětila Laura.



„Ani nemohl, neví to,“zasmál se Harry.



„Ani netuší, že jsem v Příčné byl, když jsem měl být v Zobí. Ne, že bych tvému dědovi nevěřil,“dodal rychle Harry.



„Ale chtěl bych tě poprosit, aby si to nikomu neříkala. Víme o tom jenom mi dva a Ollivander,“poprosil jí.



„Chceš to použít jak říkají mudlové jako eso v rukávu,“pousmála se Laura.



„Nikomu nic neřeknu,“slíbila.



„Skvělé, tak pojď ať to máme rychle za sebou,“táhl jí Harry ke Krucánkům a Kaňourům.



Vešli do knihkupectví a Harry automaticky šel do sekce kde se dali najít knížky potřebné do školy.



„Ty se tu nějak vyznáš,“rýpla si Laura.



„Byl jsem tu už mnohokrát, ale od té doby co mám na hradě vlastní a ještě ke všemu mnohem větší knihovnu, moc často tu nebývám,“vysvětlil jí a začal shánět její učebnice, když už měl ty svoje.



„Páni,“řekl, když si přečetl seznam jejích učebnic.



„Na kolik předmětů si se přihlásila?“zeptal se.



„Na hodně, ještě nevím co chci dělat,“řekla Laura a pomáhala mu nosit knihy na pult.



Poté se zeptala prodavačky:„Máte prosím vás Léčivá kouzla středověku?“



Prodavačka odvětila:„Tato kniha má jen čtyři kopie a před měsícem jsem prodala jediný unikát, který jsme tu měli,“řekla jí.



Laura trochu posmutněla, sháněla jí všude. Čtení ani učení jí opravdu nebavilo, ale ráda měla ve své sbírce unikáty.



Když vyšli ven, zeptal se Harry Laury: „Na co si tu knihu chtěla?“



Blbá otázka jasně, že na čtení. Na co jinýho jsou knihy.



„Je tam jedno velice užitečné kouzlo a navíc je to unikát,“vysvětlila.



„Kdyby sis někdy prohlídla mou knihovnu, zjistila by si, že jí mám ve své sbírce. To já jsme jí před tím měsícem koupil a spoustu jiných,“usmál se.



Laura se na něj naštvaně podívala.



„A jak, když do tvé pracovny, kde máš soukromou knihovnu, nemám volný přístup?“vyjela.



„Úplně jednoduše, stačilo se zeptat a já bych tě tam pustil,“řekl Harry pobaveně.



Dále nakoupili v lékárně věci do lektvarů pro Lauru a zamířili k Madam Malkinové.



„Dobrý den, co to bude?“zeptala se hned co vešli.



„Chtěla bych školní hábity,“řekla Laura.



„Hádám, že Bradavice,“řekla Madam a vedla si jí na stupínek.



„Jaká kolej?“zeptala se zatímco jí měřila a diktovala její míry peru, které je hned psal na pergamen.



„Žádná, tenhle rok do Bradavic přestupuju a ještě jsme nebyla zařazená,“řekla Laura.



„Jistě to bude Nebelvír,“usmála se Madam.



„Jak jste na to přišla?“zeptala se překvapeně Laura.



„Jednoduše, jste tu s panem Potterem a ten má přátele ponejvíc v Nebelvíru, samozřejmě. A navíc se do něj hodíte,“dodala.



Harry se zasmál. „Mám spoustu přátel i v jiných kolejí Madam, ale naprosto s vámi souhlasím. Nebelvír se k ní hodí.“



Když odešli s hotovými hábity, otočila se Laura na Harryho.



„Co jsi tím myslel, že se ke mě Nebelvír hodí?“zeptala se.



„Jsi výbušná, ale taky obětavá. Máš ráda zábavu a trhlé akce,“zasmál se Harry. „Vážíš si přátelství a lásky. Toho všeho si Nebelvír cení nejvíce.“



„Taky jsme čistokrevná, ctižádostivá, miluju hady a nesnáším zradu, Pokud vím toho si zase cení Zmijozel,“otočila se na něj vyzývavě.



„To já přece vím, jsme si hodně podobní. Před pěti lety jsem Moudrý Klobouk téměř prosil, aby mě neposílal do Zmijozelu, zatímco on mě přesvědčoval jak bych tam vynikal,“vzpomínal Harry.



„Opravdu?“vykulila oči Laura.



„Páni, Harry Potter ve Zmijozelu, to by bylo něco.“



„Chtěla si říct, že by to byla katastrofa,“zasmál se Harry.



„Proč katastrofa? Možná měl Moudrý Klobouk pravdu, Zmijozel by tě hodně naučil,“přemítala Laura.



„Byl bych rád kdybych přežil týden a navíc mít Snapea jako kolejního ředitele, to je nad moje psychické síly,“zatvářil se na oko zničeně.



„To je fakt,“zasmála se Laura.



„Máme už všechno nakoupený, co budeme dělat?“zajímalo Lauru.



„Zvu tě na zmrzlinu,“řekl Harry s úsměvem.



„Bezva,“chytla se ho Laura a vydali se k cukrárně.



Harry jim oběma koupil přímo kopec zmrzliny a sedli si s ní na terasu.



„Bylo to hezký dopoledne, ne?“usmála se Laura.



„Jo, většinou jsem chodil nakupovat s Weasleyovými, ale jsme rád, že jsem tu dneska mohl být s tebou,“souhlasil Harry, chytil Lauru za ruku a propletl jejich ruce.



Dopisy do Bradavic přišly i do Doupěte a tak paní Weasleyová se svými dětmi, manželem, Hermionou, Lupinem a Tonks vyrazili na Příčnou na nákupy.

Nejvíce se samozřejmě zdrželi v knihkupectví. Hermiona hledala jednu vzácnou knihu. Jmenovala se Léčivá kouzla středověku. Chtěla ty kouzla umět hlavně kvůli Harrymu a Ronovi, jelikož byli pořád v nebezpečí a zranění.



„Jste už druhá kdo se mě na ní dneska ptá,“řekla prodavačka, když se jí Hermiona na tu knihu zeptala.



„No vidíš, zbytečně jsme se tu zdržili,“lamentoval Ron.



„Aby si se nezbláznil Ronalde, pobyt mezi knihami ti jen prospěje,“odvětila Hermiona.



Vyšli ven kde se setkali s ostatními.



„Jestli už máte všechno, mohli bychom si skočit na zmrzlinu, co vy na to?“navrhl Artur.



Všichni souhlasili a tak se vydali k Florianovi.



„Už ti napsal Harry?“zeptala se Mia Rona.



„Jo, před týdnem. Poprvý za celý měsíc, myslel jsme, že mu chybíme víc,“odsekl Ron.



„Ti je pravda, taky mě to zarazilo. Zasloužil by si pořádný kázání, měla jsme o něj strach, že se mu něco stalo, když se neozval,“řekla Mia.



„Není to támhle Harry?“zarazila se na jednou a ukázala ke stolu kde seděli Harry a Laura, smáli se a drželi za ruce.



„Jak se sem dostal, vždyť má být v Zobí?“řekl Remus. Brumbál jim zřejmě zapomněl říct pár důležitých informací, to je mu podobný.



„No, aspoň se konečně vysvětluje proč nám nepíše,“došlo Mie.



„To jako myslíš, že kvůli ní?“zeptal se nechápavě Ron.



„Ne Rone, kvůli tomu stolu,“řekla ironicky Mia. „Někdy ti to pálí fakt pomalu. Jasně, že kvůli ní. Vidíš jak se drží za ruce a smějí se?“



„Harry utekl ze Zobí kvůli holce?“řekla překvapeně Tonks. „Páni, to bych do něj nikdy neřekla.“



„Jo, to mi taky ne, ale věř mi, že bude mít za pár dní co vysvětlovat,“řekla Mia.



„Ta holka náhodou vypadá docela dobře, třeba bude milá,“zastal se jí Ron.



„Neříkám, že není, ale taky nám o ní mohl Harry napsat,“řekla Mia a šla k Děravému Kotli. Ron a ostatní šli za ní.



Harry a Laura ani netušili, že je viděli a dál se vesele smáli a bavili u zmrzliny.
20.12.10 12:43
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one