15. kapitola – Nová studentka

„Lauro, tak dělej, nebo nám ten vlak ujede,“volal Harry už popáté na Lauru.



„No jo, vždyť už běžím. Taky si nás do Bradavic mohl přemístit,“neodpustila si Laura, když scházela schody do haly.



„Bradavickej express je úžasnej, nechápu, že se ti do něj nechce,“nechápal Harry.



„Možná proto, že tam budou tví kamarádi a třeba se se mnou nebudou chtít bavit,“řekla vyčítavě Laura.



Harry se usmál a vzal jí kolem ramen.



„To je hloupost, Ron si tě zamiluje hned jak tě uvidí, má rád hezké holky víš, tak si na něj dávej pozor,“řekl Harry.



Laura se zasmála.



„Neboj, na mě neletí celá škola, já totiž nemám celosvětově známé jméno,“řekla pobaveně.



„Celosvětově možná ne, ale tvůj děda je známý poměrně dost po celé Evropě,“řekla Harry.



„Ale teď už pojď, jinak nám to fakt ujede,“řekl, vzal kufry a přemístil je poblíž vlakového nádraží.



Když se Laura ani nepodivila, když prošli zdí, otočil se k ní Harry a řekl.



„Vidím, že se učíš rychle. Já jsem si poprvý myslel, že zůstanu rozpláclej na zdi. No, podruhý se mi to splnilo,“řekl pobaveně.



„Jak je to možné? To tě ta přepážka nechtěla pustit?“zajímalo Lauru.



„Ne, byl to jen takový vtípek, to je všechno. Vlastně to byl vtípek díky kterému mě a Rona málem vyhodili z Bradavic,“dodal Harry.



„Někdy mi musíš o svých minulých letech v Bradavicích povyprávět. Vypadá to, že by to mohlo být zajímavý,“mrkla na něj s úsměvem.



Harry se taky usmál.



„To víš, úplná novela, Jak Harry Potter porazil draka aneb víte jistě, že strachopudové neexistují?“zasmál se Harry.



„Strachopudové?“vyvalila na něj oči Laura. „Co to sakra je?“



„To nevím, ale můžeš se na to Lenky zeptat, právě k nám jde,“řekl Harry a ukázal na blondýnku s pomněnkovýma očima, která k nim spíše přitančila než přišla.



„Ahoj Harry, ráda tě vidím. Doufám, že je ti už fajn,“řekla svým typicky milým hláskem.

„Už je to lepší a co ty?“zeptal se Harry.



„Když jsme tátovi vyprávěla o ministerstvu, byl přímo nadšenej co jsme tam dokázali. Stejně si ale myslím, že jsme víc ztratili než získali,“dodala.



„Já vím,“povzdechl si Harry.



„Neviděla si někde Rona s Miou?“zeptal se.



„Jsou v posledním kupé, myslím, že tam na tebe čekají a asi ti potřebují něco říct,“řekla Lenka.



„My dvě se asi ještě neznámě, že?“otočila se k Lauře.



„Ne, to asi ne. Právě jsme se přistěhovala k dědovi a přestupuju do Bradavic,“řekla Laura.



„Já jsem Laura,“podala jí ruku.



„Těší mě, já jsme Lenka. Určitě se ještě uvidíme. Zatím se mějte,“řekla a zase odtančila do svého kupé.



Harry a Laura se vydali k poslednímu kupé.



„O čem myslíš, že s tebou budou chtít mluvit?“zeptala se Laura.



„Nevím, asi se o prázdninách stalo něco zajímavýho a Ron mi to musí co nerychleji sdělit,“pousmál se Harry.



„Víš, že se teď už moc neuvidíme? Budu v pátém ročníku a ani nevím jestli budu ve stejné koleji, zatímco ty se svými příteli v šestém v Nebelvíru,“řekla Laura než tam došli.



„Vždycky si na sebe uděláme čas,“slíbil jí Harry.



Laura se jen usmála a v duchu doufala, že to tak bude.

Došli ke kupé kde byli Mia a Ron, kteří se zrovna o něčem dohadovali, ale jakmile uviděli Harryho a Lauru zmlkli.



„Ahoj, můžeme dál?“zeptal se Harry.



„Čau kámo, jasně, že můžete dál, to jsou otázky,“usmál se Ron a šel se přivítat se svým nejlepším kamarádem.



Mia zřejmě usoudila, že by se neměla tak tvářit, jelikož se na její tváří v zápětí objevil úsměv.



„Harry,“usmála se a objala ho.



„Ráda tě vidím,“řekla.



„Opravdu?“nadzvedl obočí Harry, jelikož si všiml nejistoty v jejím hlase.



„Samozřejmě, jsi můj nejlepší kamarád,“ujistila ho.



„To jsem rád,“usmál se Harry.



„Mio, Rone, tohle je Laura, moje přítelkyně,“představil jim Lauru.



„Ahoj, my tě už vlastně známe, ale ty nás ne,“zasmál se Ron.



Mia ho ale nenápadně kopla do nohy, aby se vzpamatoval.



„Au, za co to bylo?“otočil se na ní nechápavě.



Mia se ale obrátí na Harryho a Lauru.



„Moc mě těší, já jsem Hermiona Grangerová, ale to už asi víš, když jsi Harryho přítelkyně,“podala jí ruku Mia.



„Ron Weasley,“usmál se Ron na Lauru.



Laura mu úsměv opětovala.



„No, když už jsme se dostali přes formality, tak si sedneme, ne? Čeká nás dlouhá cesta do Bradavic,“řekla Mia.



„Nějak jsme nepostřehla tvé příjmení,“ozvala se najednou Mia.



„Moc ráda ho v kouzelnickém světě nahlas neříkám. Brumbálová, to je mé příjmení,“řekla Laura a čekala na jejich reakci.



Harry ji vzal okolo ramen.



„Brumbálová? Počkej, ty máš za příbuzného Albuse Brumbála, ředitele Bradavic a velitele Fé..., no nic,“zarazil se Ron, když se na něj Mia varovně podívala.



„Jo, je to můj děda. Bydlím u něj, tedy teoreticky,“řekla Laura a přitulila se víc k Harrymu.



„Doopravdy teď bydlím s Harrym. A klidně můžete říkat Fénixova řádu, vím o něm?“uklidnila je.



„Nevěděla jsem, že má profesor Brumbál nějakou vnučku, ale jsem ráda, že tě můžu poznat,“řekla o srovnání mileji než předtím Mia.



Přece jen se bála, že ta holka Harryho jen využívá, ale jestli je to vnučka Brumbála, tak to podstatně mění situaci. Brumbála měla ve velké úctě.



„Moment, vy dva bydlíte spolu?“zeptal se Ron s poťouchlým úsměvem.



„Jo Rone, už celé prázdniny,“přikývl Harry a mrkl na něj.



Ron mu ukázal zdvižený palec. Laura se pobaveně zasmála, zato Mia nevěděla na koho se má zatvářit hrozivě víc, jestli na Rona a nebo na Harryho.



„Jsme si jistá, že se Lauře moc nelíbilo jak se tu vybavujete o takových soukromých věcech,“začala.



„Pokud vím, my jsme s tím nezačali,“obhajoval se Ron.



„To je v pohodě Hermiono, Ron má pravdu. Jen vám chci říct, že chápu, že je Harry váš nejlepší kamarád,“řekla Laura.



„Kamarád? To je slabý slovo. Kdyby si věděla co všechno jsme spolu zažili. Je jako můj bratr,“řekl Ron trochu rozčileně.



„Myslím, že si to dokážu představit, i když jsme s ním nic podobného nezažila,“usmála se Laura. „Jen jsem chtěla říct, že Harryho miluju a pokud mě budete považovat za kamarádku, budu moc ráda.“



„Taky tě miluju,“řekl hned Harry a lehce jí políbil na rty.



„Mám moc ráda, když mi to dokazuješ,“odvětila Laura.



Harry se zasmál.



„Samozřejmě, že jsi naše kamarádka. Promiň, že jsem byla zezačátku tak protivná,“omluvila se Mia.



„Takže vy jste byli celý prázdniny spolu?“zeptala se Mia.



„Jo, rekonstruovali jsem Harryho zá....,“řekla Laura, ale byla přerušena.



„Menší dům. O prázdninách jsem ho koupil, ale byl v dezolátním stavu,“dořekl za ní rychle Harry.



Nechtěl aby se Ron a Mia o jejich hnízdečku lásko dozvěděli tak brzo. Takhle mají aspoň nějaké místo sami pro sebe kde je nikdo nenajde.



„To jste měli tolik práce, že jste nám ani nemohli napsat?“řekla Mia a vyzývavě se na Harryho podívala.



Harry věděl, že to přijde. Výčitky. Ale měla naprostou pravdu a on si to zasloužil.



„Měli jsme o tebe tak trochu strach kámo, víš?“přidal se Ron.



„Jo Rone, já vím. Moc mě to mrzí. Prostě jsme rekonstruovali ten dům a ..a a,“nedokázal najít tu správnou dopověď Harry.



„Prostě jste si užívali sami sebe a na ostatní tak trochu zapomněli. Nechci být nevděčná Harry, ale na své dva nejlepší kamarády jsi zapomenout nemusel,“řekla Mia.



„Máš naprostou pravdu, promiň, vy oba promiňte,“omluvil se Harry.



„Koukám, že máte posilu do toho vašeho ubožáckého spolku,“vešel dovnitř Malfoy.



„Nazdar Malfoyi. Tak jsi nás pozdravil a můžeš zase odprejsknout,“odsekl Ron.



„Počkej Rone,“zarazil ho Harry.



„Víš Malfoyi a já zase slyšel, že ten tvůj smrtijedskej tatíček dělá pomocníka úklidové četě v Azkabanu,“vrátil mu to Harry.



„Bella měla zabít i tebe Pottere. Zase tě zachránil nikdo jiný. Kdo bude další na řadě? Že by tahle roztomilá holčička?“podíval se na Lauru.



Ta na něj vrhla zlostný pohled.



„Tahle holčička, jak ty říkáš, má černej pás z karate a čtvrtý stupeň černé magie. Být tebou tak bych zdrhal,“dodala stejně sladce.



Harry s ostatními měli co dělat, aby se nerozesmáli nahlas.



„Toho budeš ještě litovat,“odseknul Malfoy a zmizel i se svýma gorilama.



„Tak černej pás z karate, jo? To abych tě radši nezlobil,“pošeptal jí Harry do ucha a začal jí trochu sát ušní lalůček.



„Jestli mě hodláš zlobit tímhle způsobem, máš mé požehnání. Karate se dá uplatnit taky úplně jinde,“řekla Laura.



Ron vyprskl smíchy.



„Vy jste teda dvojka. Nerad vás rušim, ale jsme v Bradavicích.“



Převlékli se do hábitů a vyšli ke kočárům. Před Velkou síní se Laura zastavila, musela tam počkat do zařazování.



„Ať budeš kdekoliv, miluju tě,“políbil jí naposledy Harry a vešel do Velké síně.



Po Brumbálové klasickém přivítání a nenápadnému mrknutí Harryho směrem, vešli do Velké síně prváci s profesorkou McGonagallovou. Laura šla jako poslední a okouzleně pozorovala začarovaný strop.

Poté začal Moudrý klobouk zpívat svou uvítací píseň, která se každý rok měnila.



Nebudu vám vyprávět,

O příbězích jež vzal již svět.

Minulost již nezměníme,

Budoucnost snad zachráníme.



Bolesti nás neminuli,

Snad nás trochu posílily.

Láska je však zakryla

A v srdcích nás všech pohřbila.



Bitva nás čeká jak předpovězeno bylo,

Snad nepřítel se leká, že by zlo nepřežilo.

Oběti válka přináší,

Čas je všechny odnáší.



Možná, že jednou vrátí se,

Až náš svět zas stmelí se.

Teď ale dost už o válce,

Maj přec vás čekat ovace.



Do kolejí vás mám zařadit

A vlastnosti ve vás odhalit.

Tak nebojte se vlastních snů,

Vždyť každý přec ňáké má.

Některé bez útrapů,

Splnit se teď možná má.
20.12.10 12:44
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one