17. kapitola – Není Harry jako Harry

Nespal celou noc a jenom pořád četl v knize Zázraky magie. To co hledal, bylo až na úplném konci. Přesto mu ale nevadilo, že si knihu přečetl, bylo opravdu zajímavá. Některé rituály a kouzla by se mu mohla v budoucnu hodit.

Když si přečetl postup, i když to bylo poněkud silné slovo, spíše zmínku, o vytvoření kopie, věděl, že to nebude nic lehkého. Samotné kouzlo těžké nebylo, jen jste museli přijít na to jak ho říct a mávnout hůlkou, aby fungovalo.

Když se podíval na hodiny a zjistil, že je čas snídaně, nechal si od KNP nějakou připravit. Do Velké síně se mu nechtělo a stejně by to asi nestihl.



První hodinu měli OPČM, tak se vydal k učebně.



Laura s Ronem a Miou tam už na něj čekali a když ho Laura uviděla, hned se zeptala: „Kde jsi byl celou noc? A proč jsi nebyl na snídani?“



Znělo to trochu žárlivě, takže se tomu musel Harry zasmát.



„Byl jsem v KNP, sám,“zdůraznil poslední slovo Harry.

„Studoval jsem jednu velmi starou knihu a ráno bych už snídani nestihl, takže sem šel rovnou sem.“



„Slíbil jsi mi, že už nebudeš tak moc studovat ty knihy,“vytkla mu Laura. „O co se snažíš? Být chytřejší než děda?“



Harry se zasmál.



„Slibuju, že dnes v noci budu jenom tvůj,“zašeptal jí potichu do ucha.



Laura se usmála.

Na OPČM měli hroznou krávu, která jim přikázala číst si v učebnici. Harry využil příležitosti, aby si naplánoval t kouzlo na klonování. Zabralo mu to celou OPČM, ale nelitoval toho. Stejně tahle hodina stála za nic.



Měl již vše připravené a druhé den to hodlal vypilovat.



„Tak o co jsem ráno přišel?“zeptal se po hodině Harry Mii.



„O nic, jen Denní Věštec se zmiňoval o volbě ministra. Popletal teď moc hlasů nemá, takže všichni doufají, že ho Madam Bonesová vyšachuje,“ukázala mu titulek Mia.



„To by bylo bezva. Popletal je blbec,“ulevil si Harry.



Celé dopoledne bylo k nevydržení. Hned po čtvrté hodině Harry zatáhl Lauru do první nepoužívané učebny, kterou našel. Přirazil jí k lavici a začal vášnivě líbat.



„Kdo by to do vás řekl, pane Pottere,“neodpustila si Laura.



„Opravdu mě moc mrzí, že jsi byla v noci beze mě,“zašeptal jí Harry do ucha.



Laura mu strhla hábit i s kravatou a košilí.



„Co když sem někdo přijde?“zeptala se mezi polibky.



„To je mi fuk,“řekl Harry a zbavil jí zbytku oblečení.



„Navíc jsem nás zamkl, takže se sem nikdo nedostane,“ujistil jí.



Na to se Laura poddala jeho vášnivým polibkům a rukám, které zkoumaly celé její tělo.



„Harry,“vzdychla a prohla se jako luk.





Když šli na oběd, usmívali se a drželi se za ruce.



„Kde jste byli?“zajímalo Rona.



Na to se Laura začervenala.



„Řekněme, že jsme zkoumali východní křídlo hradu,“vyhnul se Harry odpovědi.



„Tam ale přece žádné používané třídy, nebo místnosti nejsou tak….,“Mia ho zarazila kopem do nohy.



Ronovi to konečně očividně došlo, protože se začervenal a zmlkl.





Druhý den byl Harry znovu v KNP a připravoval vše pro kouzlo na vytvoření své kopie. Doufal, že bude jeho postup správný. Stoupl si do označeného kruhu a začal odříkávat s hůlkou v ruce: Amin te opas afer de parte so.



Řekl to čtyřikrát po sobě. Po čtvrté se začal objevovat něco jako obrys člověka. Za chvíli to už nebyl jenom obrys, ale on. Tedy spíše jeho věrná kopie.



„Proč jsi mě vyčaroval?“zeptal se klon.



„Potřebuju, aby si tu za mě zůstal. Chodil do školy, bavil se s kamarády. Nikdo nesmí poznat, že to nejsem já,“řekl Harry.



Klon přikývl a vydal se pryč z místnosti. Harry doufal, že na to nikdo nepřijde. Sám se přemístil na Potter-manor.



„Pane, co tu děláte?“divila se jedna jeho skřítka.



„Budu teď nějakou dobu zde, přines mi něco k večeři do mého pokoje,“přikázal jí a šel do ložnice.



Převlékl se ze školní uniformy do něčeho pohodlnějšího.



„Konečně zase doma,“povzdechl si, ale hned si také uvědomil, jak mu už teď Laura chybí. Ale věděl, že to bude muset vydržet.



Škola ho momentálně spíše zdržovala, ale Laura jí potřebovala, stejně jako přítomnost svého dědy.
Po večeři si Harry pročítal knihy se zmínkami o Oblouku smrti. Většina nebyla zrovna věrohodná, jelikož se ještě z Oblouku smrti nikdo nevrátil. Použitelnou informaci našel až poměrně pozdě v noci kdy četl knihu 100 a 1dimenze. Autor tvrdil, že Oblouk smrti sám smrt nepřináší, ale že je to pouze něco jako portál, nebo brána do jiného světa, dimenze. Harry věděl, že to zní píše jako nějaké sci-fi, ale aspoň se měl čeho chytit. Toho klona přece taky vyčaroval téměř bez návodu.
20.12.10 12:45
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one