18. kapitola – Záchrana

Zatímco po Bradavicích chodil klon vydávající se za Harryho Pottera , pravý Harry kul plány na záchranu Siria na Potter-manor.

Měl už téměř vše připravené. Našel si plánky Ministerstva kouzel a vyznačil si pozice stráží. Bude muset být rychlý, tichý a opatrný, aby ho nějaký z nich nepřekvapil.

V jedné tajné místnosti, která byla skryta před zraky nejen sloužících, ale i Laury, našel plášť, který ho měl skrýt a pak ještě jeden prsten s erbem, který změní v případě nouze na přenášedlo. Pak už jen stačilo vzít hůlku a vydat se na ministerstvo. K jeho smůle, po fiasku na konci minulého školního roku, bylo ministerstvo více střeženo.



Přemístil se ke vchodu pro návštěvníky a sjel dolů. Když byl tázán výtahem na jméno, řekl jméno jednoho kolegy pana Weasleyho, který mu prý neustále lezl na nervy.



Dostat se do auly byla docela hračka. Dál už to bude horší. Potichu se vydal k výtahům a zmáčkl

tlačítko: Odbor záhad. Výtah se hned s rachotem rozjel. Harry tak nějak tušil, že to muselo přilákat všechny bystrozory v okolí a nepletl se. Jakmile vyšel z výtahu, mířily na něj troje hůlky třech, pro něj neznámých bystrozorů.



„Odložte hůlku a řekněte své jméno,“přikázal jeden z nich.



Nemohlo mu být víc jak dvacet. Určitě teprve dodělal bystrozorský kurz. Toho, že bystrozoři nevěděli s kým mají tu čest, Harry snadno využil.



„To si skutečně myslíš, že dám svou hůlku dítěti, které se jí sotva naučilo používat?“zasmál se ironicky Harry.



„Jsme v přesile, nemůžete uniknout,“informoval ho druhý.



Harry se v duchu zasmál.



„A kdo vám řekl, že chci uniknout? Právě naopak. Pro něco sem si sem přišel a nehodlám bez toho odejít,“řekl rozhodně Harry a odhodil bleskově hůlkou bystrozora, který k němu stál nejblíž.



To už se ale ti ostatní začali bránit. Harry v nich viděl tu synchronizace a hned věděl kdo je učil.



„Vás učil Brousek, co?“zeptal se během dvou kleteb.



„Jak tohle můžete vědět?“



„No,“zamyslel se jakoby Harry. „Kdyby vás učil Moody, nenechali byste se tak snadno napálit a porazit,“řekl Harry a jak řekl, tak taky udělal.



Zbavil je všechny hůlek a spoutal je.



„Promiňte pánové, pustím vás až se vrátím,“řekl a pro sebe si dodal: „Pokud se vrátím.“



Známou chodbou, která v něm vyvolávala tolik vzpomínek, se vydal do místnosti s Obloukem smrti. Šel díky plánkům najisto, takže hned první dveře, které otevřel, byly ty pravé.



„Tak jsem tu zas,“povzdechl si, když uviděl Oblouk.



Nadechl se a přišel k němu co nejblíž.



„Jenom doufám, že mě ten chlap pravdu. Nerad bych tu spáchal sebevraždu,“řekl si a pak vkročil do Oblouku.



Dlouho se točil až ho z toho začala bolet hlava. Když dopadl a otevřel oči, nemohl tomu uvěřit. Objevil se v jakýchsi žalářích, které byly až neuvěřitelně podobné těm na ministerstvu. U mříží se choulili muži a ženy a když ho uviděli, začali po něm šmátrat rukama.



Jen jeden z nich si ho prohlížel až se odhodlal a zeptal se: „Co tu děláš, chlapče? Tenhle svět pro děti není.“



„Jak víte kolik mi je?“nechápal Harry, jelikož jeho tvář byla stále zakryta kápí.



„Podle chůze, za ty roky co tu jsem, sem získal praxi. Tak co tu pohledáváš?“zeptal se ještě jednou.



„Hledám jednoho muže, spadl do Oblouku smrti před pár měsíci. Jmenuje se Sirius Black,“řekl Harry.



Stařec se zasmál



„Black, jeden z mála kdo tady z toho všeho ještě nezešílel. Nechápu co ho drží nad vodou,“ušklíbl se.



„Víte kde ho najdu?“zeptal se Harry.



„Jistě, v támhleté chodbě hnedka na začátku,“ukázal k jedné z mnoha chodeb.



Harry poděkoval a vydal se jí. U druhé cely se zarazil. Nemohl tomu uvěřit. Seděl tam muž, nad kterým tolik truchlil. Muž, který pro něj tolik znamenal.



„Sirius Black,“řekl si jakoby pro sebe, ale dotyčný ho slyšel.



„Vy mě znáte?“zeptal e zmateně a vyletěl k mřížím.



„Na to teď není čas. Běžte pryč od těch mříží,“řekl Harry a zamířil na ně hůlkou.



Jedno vylepšené Alohomora a Sirius byl venku.



„Proč?“nechápal Sirius a vyšel ven.



„Pak vám to vysvětlím, ale teď se mnou pojďte domů,“podal mu ruku Harry.



„Domů?“zeptal se podezřívavě Sirius.



„Ano, do té dimenze, kam patříte,“řekl rychle Harry.



Na to mu Sirius podal ruku a nechal se dovést k Oblouku.



„Skočte,“řekl Harry. Načeš Sirius, s pocitem, že už nemá co ztratit, skočil.



Harry ho hned následoval. Objevili se v kulaté místnosti na ministerstvu kouzel a jelikož nikde neviděl pobíhat bystrozory, zřejmě ty spoutané ještě nikdo nenašel.



„Pojďte, než nás tady někdo najde,“pobídl Siria Harry.



„Ne,“vzpamatoval se Sirius. „Ne, dokud mi neukážete, kdo jste.“



Na to si Harry sundal kápy a usmál se na Siria.



„Harry?“vydechl Sirius.



„Ahoj Sirie, přece sis nemysle, že bych tě tam nechal,“mrkl na něj.



Sirius ho pevně objal.



„Ani netušíš jak moc jsem ti vděčný. Nedoufal jsem, že tě ještě někdy vůbec uvidím,“řekl dojatě Sirius.



„Ani já ne. Hrozně se mi stýskalo Sirie,“řekl Harry. „ale teď musíme jít, všechno si řekneme u mě doma.“



Cestou natrefili na spoutané bystrozory. Při pohledu na ně se Sirius podíval pobaveně na Harryho.



„Co se tak díváš?“namítal Harry. „Kladli mi odpor. Měli by být rádi, že jsou jenom svázaní.“

„Ale když už nad tím tak přemýšlím, tak nás viděli, což znamená,“nedokončil Harry myšlenku a vydal se s hůlkou v ruce k vystrašeným bystrozorům. „že by bylo nejlepší kdyby na všechno zapomněli.“dodal a pozměnil jim paměť.



„Teda Harry, nepřestaneš mě udivovat,“žasl Sirius. „Ale nemůžou tě najít, když kouzlíš mimo školu?“zeptal se ještě.



„Náhradní hůlka,“vysvětlil Harry pouhými dvěma slovy.



„Chyť se mě, přenesu nás na mé sídlo,“řekl Harry jen co byli venku z ministerstva.



Sirius se ho chytil a Harry je přemístil.
20.12.10 12:46
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one