21. kapitola – Vyhrožování

Harry se přemístil ze sídla do Bradavic kde pod neviditelným pláštěm musel najít svého klona a zničit ho. Nemohl riskovat, že by ho někdo viděl dvakrát.



Jeho klon byl v nebelvírské věži v chlapeckých ložnicích. Nebyl tam ale sám. Společnost mu dělal Ron.



Harry se potichu přikradl ke klonu a zašeptal: „Nějak se ho zbav, hlavně ať odejde z místnosti,“přikázal mu Harry.



„Nechtěl by ses jít podívat do společenky? Myslím, že jsem slyšel Miu, jak tě volala,“vymyslel si klon.



Ron jen nechápavě pokrčil rameny, ale šel.

Jakmile zmizel, dal ze sebe Harry neviditelný plášť. Klon na něj nechápavě koukal, ale Harry ho ignoroval a jedním kouzlem ho nechal zmizet. Rychle uklidil plášť a vydal se do společenky.



Ve společence se k nim přidala i Laura. Ta si Harrymu sedla na klín a pošeptala: „Vítej zpátky.“



„Jak víš, že to není klon?“dráždil jí pobaveně Harry.



„Třeba proto, že si se právě prozradil, ale spíše věřím ve své přesvědčovací schopnosti,“usmála se Laura a políbila ho.



Najednou se před nimi zjevil Fakwes s nějakým dopisem. Harry si ho od něj vzal, jelikož na něm bylo jeho jméno. Byl od Brumbála.



Drahý Harry,

Vyskytly se nějaké komplikace, které s tebou potřebuji probrat. Proto přijď okamžitě do mé kanceláře.

Albus Brumbál

PS: Mám rád citronovou zmrzlinu



Harry to oznámil ostatním a vydal se za Brumbálem.

Je tu po dlouhé době první den a už jsou nějaké problémy. Jakoby nedokázal žít i bez nich. Řekl chrliči heslo a vešel do ředitelny.



„A, Harry, je skvělé, že jsi přišel tak brzy,“řekl hraně nadšeně Brumbál.



„Psal jste, že mám přijít hned, že je to naléhavé,“řekl Harry.



Brumbál mu ukázal ke křeslu, aby se posadil.



„Ano, to skutečně je,“přikývl Brumbál. „Přišel mi dopis od Toma.“



„Moment,“zarazil ho Harry. „To jako od Toma Raddlea?“



Brumbál přisvědčil.



„Odkdy píše dopisy a co po nás vůbec chce?“zajímalo Harryho.



„Přečti si to sám,“podal mu dopis se zelenou pečetí Brumbál.



Harry ho otevřel a četl.



Brumbále,

Přestává mě tahle na to, že mě můžete porazit, bavit. Proto mám pro vás jednu nabídku. Vydejte mi Harryho Pottera a já vás ušetřím. Nebo si ho můžete nechat, když tolik v toho svého zlatého chlapce věříte, ale v tom případě srovnám Bradavice se zemí i se studenty uvnitř. Rozmyslete si to, máte na to jeden den.



Tom Rojvol Raddle





Harry si to musel přečíst dvakrát, aby mu vůbec došlo, co čte.



„To je blbost, nikdy by nezbořil Bradavice. Sám jste ho znal, když tu studoval. Byl to jeho jediný domov a i když nemá srdce, nezničí ho,“řekl rozhodně Harry.



„Taky jsem si to myslel, Harry, ale Tom se od svých studentských let hodně změnil. Nevím co mám od něj očekávat,“přiznal s povzdechem Brumbál.



„Takže se mu mám vzdát a vy si před ním kleknete a odpřísáhnete mu věrnost?“nevěřil vlastním uším Harry.



„A co mám podle tebe dělat, Harry. Do dvaceti čtyř hodin neseženu dostatek lidí na obranu Bradavic,“řekl zničeně Brumbál.



„Ale aspoň to můžeme zkusit, co kentauři a jezerní lidé, obři z hor, nevzdáme to,“řekl pevně Harry.



Tím jakoby vlil starému kouzelníkovi krev do žil.



„Máš pravdu. Požádáme o pomoc všechny evropské mocnosti, Hagrid promluví s kentaury a já s jezerním lidem,“řekl Brumbál a jak řekl, tak také udělal.



Vytáhl štos pergamenů a začal psát dopisy hlavám evropských velmocí. Normálně by na to potřeboval povolené od ministra, ale to ho nezajímalo.

Harry ho chvíli fascinovaně pozoroval, dokud se neozvala jeho jizva. Myslel si, že mu praskne hlava, že se mu rozštěpí, jak velká to byla bolest.

Voldemort se předčasně radoval z vítězství, cítil to. Brumbál přestal psát a zavolal krbem Snapea, aby mu pomohl s Harrym.



„Vím, že mě slyšíš, Harry a proto ti oznamuju, že tohle bude tvůj definitivní konec. Zničím tě a slavný Albus Brumbál bude přede mnou klečet na kolenou,“smál se Voldemort.



Cítil, jak s ním někdo třese.



„Pottere, vyžeňte ho, vím, že to umíte,“ječel na něj Snape, ale on nemohl.



Voldemort byl příliš hluboko v jeho hlavě. Najednou ucítil další mysl, která se opatrně vloudila do jeho mysli. Bylo to zvláštní, jakoby mu pomáhala vyhnat Voldemorta a ona to skutečně dokázala.

Harry otevřel oči a uviděl Snapea, jak se nad ním sklání.



Sotva popadal dech, ale zvládl mu říct: „Děkuju.“



Snape jen kývl a zmizel krbem zpět do své pracovny.



„Je ti už dobře, Harry?“zeptal se ho Brumbál a pomohl mu do křesla.



Tem kdo dnes vypadal zdravější, bez ohledu na věk, byl rozhodně Brumbál.
20.12.10 12:49
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one