28. kapitola - Pro lepší zítřky NN

28. kapitola – Pro lepší zítřky



Brumbál se přemístil k blízkosti lesa. V dálce viděl malou vesničku na pobřeží. Tvořilo jí jen několik desítek domků vzdálených od sebe i desítky metrů. Sousedská výpomoc a přátelství zde zřejmě moc nekvetly.



Jeden dům nade všemi vyčníval ať už svou velikostí či designem. Připomínal spíše malou vilu. Brumbál hned věděl, kam má jít.



Vydal se k malé vile, obezřetně se dívajíc okolo sebe. Jak se k vile blížil, cítil čím dál tím víc obranná kouzla doma. Určitě zde žili kouzelníci a rozhodně ne slabí. Jejich moc prosakovala okolím, domem i obranou.



Brumbál bez zaváhání došel ke dveřím, na nichž se vyjímalo obrovské klepadlo s hadí hlavou. Hadí. Jakoby vše okolo nasvědčovalo, že je na správné adrese.



Zvedl mohutné klepadlo a zaklepal. Po chvíli uslyšel, jak se někdo pomalu šourá ke dveřím. Se skřípěním se dveře otevřely a odkryly ženu staršího věku s našedivělými vlasy a brýlemi.



„Mohu vám nějak pomoci?“zeptala se a mžourala na Brumbála.



„Omlouvám se, že vás ruším, madam, ale můžete mi pomoc vysvětlit jednu záhadu. Pokud jste tedy madam Greenwoodová,“řekl dvorně Brumbál.



„To jsem, ale vaše jméno jsem jaksi přeslechla,“chladně odvětila.



„Oh, velice se omlouvám, madam. Mé jméno je Albus Percival Wulfrik Brian Brumbál,“uklonil se mírně Brumbál.



„Pojďte dál, pane Brumbále,“pozvala ho do svého domu.



„Mohu vám něco nabídnout? Čaj, kávu?“zeptala se.



„Čaj by byl výborný, ale nechci vás obtěžovat,“zvedal se, že jí s čajem pomůže.



„Jen se posaďte, pane Brumbále. Vy jste tady host a nesluší se, abyste se obsluhoval sám. Velice se omlouvám, ale domácí skřítky nemám už roky. Od té doby, co odešly mé děti do Francie,“omlouvala se.



Přešla k malému konferenčnímu stolku a nalila do dvou šálků černý čas s citrónem.



„Máte děti? To je skvělé. Já bohužel neměl to štěstí, abych se mohl stát otcem. Snad jsem byl příliš zaneprázdněn, abych se mohl zabývat svým osobním životem a nyní je už pozdě,“pousmál se.



Paní Greenwoodová se na něj zamyšleně podívala: „Nejste náhodou z Bradavic?“zeptala se.



„Ano, to jsem. Odkud mě znáte? V Albánii zase tak známý nejsem,“zajímalo Brumbála.



„Má sestra a bratr chodili do Bradavic. Bylo to v 50. letech,“pousmála se.



„A vy?“zeptal se Brumbál.



„Já jsem tehdy žila s tetou ve Francii a tak jsem nastoupila do Krásnohůlek. Bohužel jsem se svými sourozenci nemohla strávit tolik času, kolik bych chtěla,“odvětila.



„Nestýkáte se s nimi?“divil se Brumbál.



„Ne. Jsou totiž už pár let po smrti. Zemřeli v první válce. Nikdy jsem nesouhlasila s jejich přátelstvím s Pánem Zla. Ale proto jste zřejmě zde. Že pane Brumbále? Já vám ale moc informací neposkytnu. Vždy jsem se radši držela mimo válku. Považuji se více za Francouzku, a proto sem se do problémů Anglie nemíchala,“řekla narovinu a napila se čaje.



„To zcela respektuji,“ujistil jí Brumbál. „Jen by mě zajímalo, zda jste neobdržela od svých sourozenců jistý velice vzácný šálek. Patřil zakladatelce Bradavic, a tudíž je pro nás historicky velice důležitý.“



„Ano, jeden jsem zdědila po jejich smrti, ale netuším, zda je to ten, který hledáte,“přikývla madam.



„Směl bych ho vidět?“chytil se toho hned Brumbál.



„Zajisté. Mám ho ve sklepení, stejně jako spoustu jiných věcí po Rupertovi a Emílii. Ukážu vám ho,“zvedla se a Brumbál jí následoval do sklepení.



Na Potter-manor:



Harry se začal pomalu probouzet. Svaly ho bolely od dlouhého ležení a ostré světlo dráždilo jeho oči.



„Lauro?“zašeptal, ale nikdo ho neslyšel.



„Co dělám doma? Vždyť jsem byl v Bradavicích,“nechápal.



Rozhodl se, že se porozhlédne, jestli je v sídle ještě někdo jiný. S velkými obtížemi se zvedl a zachytil se rámu postele, aby neupadl. V tu chvíli se ale otevřely dveře do jeho ložnice a vešel, pro něj absolutně neznámý, muž.



„Kdo jste a co tu děláte?“vyjel na něj Harry.



„Pane Pottere. Vy jste vzhůru. To je skvělá zpráva,“usmál se léčitel McBrain, ale vzápětí musel chytit Harryho, který se už neudržel na svých vratkých nohou.



„Neměl jste vstávat. Co vás to napadlo?“nadával léčitel a pomohl mu znovu do postele.



„Na něco jsem se vás ptal. Kdo ksakru jste,“dostal ze sebe s obtížemi Harry.



„Arthur McBrain. Váš osobní léčitel. Vzala mě sem vaše přítelkyně, slečna Brumbálová, abych se o vás společně se svou ženou postaral, zatímco jste byl v kómatu,“vysvětloval mu léčitel.



„Co ale ksakru děláte v mém sídle. Sem bez mého svolení nemá nikdo přístup,“zamračil se Harry.



„Děje se něco? Slyšela jsem nějaký kři…,“zarazila se Laura uprostřed dveří.




„Harry,“vykřikla a vrhla se k němu jak velká voda.



„Jsi vzhůru,“smála se a objímala ho.



Harry se usmál: „Tak lehce se mě nezbavíš.“



„Ale musíš mi něco vysvětlit,“podíval se na ní.



„Něco je špatně?“nechápala Laura.



„Můžete nás tu chvíli nechat?“obrátil se Harry na léčitele.




„Jistě. Za chvíli se vrátím, abych vás zkontroloval,“přikývl léčitel a odešel.



„Můžeš mi vysvětlit, jak si mohla dovolit, aby byli v našem soukromém tajném sídle cizí lidé?“povytáhl obočí Harry.



„Promiň Harry, ale bála jsem se o tvoje zdraví. Málem jsem o tebe přišla. Nevypadalo to s tebou vůbec dobře a McBrainovým věřím. Znám je už léta,“stekla Lauře po tváři jedna slza, když si vzpomněla, jak seděla u Harryho postele, zatímco on byl v bezvědomí a měl úplně bledé tváře.



„Neplač,“setřel jí Harry z tváře tu jednou zbloudilou slzu.



„Promiň, že jsem vyjel. Jen mě to překvapilo. Netušil jsem jak to se mnou vypadalo. Ani sem moc nepočítal s tím, že ten střet přežiju,“pousmál se smutně.



„Nedokážu si představit, že bych tě ztratila,“objala ho pevně Laura, jakoby se bála, že se každou chvilku rozplyne.



Harry si povzdechl: „Mrzí mě vyzrazení tohohle sídla, ale nic ti nevyčítám.“



Laura se ale hned ohradila: „Tohle sídlo není vyzrazené. Zařídila jsem to tak, aby nevěděli McBrainovi, kde jsou. Všichni se sem mohou dostat jen pomocí mincí, nebo zaheslovaných krbů. Nikdo netuší, kde se tohle sídlo nachází. Až skončí válka, může to být zase jen naše tajné místo,“usmála se.



„Všichni?“zaujalo Harryho.



Laura se zarazila. Nevěděla, zda by měla Harému říct o přítomnosti Fénixova řádu. To už by jí asi jen tak neodpustil.



„No přece McBrainovi, Brumbál a Sirius,“usmála se nakonec na Harryho.



/Ne, bude lepší, když to zatím Harry vědět nebude./



„Jak ti je? Vypadáš mnohem líp,“změnila téma a starostlivě se na něj podívala.



„Jsme mírně zmatený, unavený, slabý, vlastní nohy mě neunesou, ale hádám, že je to pořád lepší než být v kómatu,“ušklíbl se.



„Brzy budeš zase v pořádku,“ujistila ho.



Poté se vrátili McBrainovi. Tentokrát oba, aby zkontrolovali Harryho stav.



U Brumbála:



Brumbál se vrátil z Albánie s úlovkem. Tím úlovkem byl šálek Helgy z Mrzimoru. Nyní už jen šálek, jelikož viteál v něm Brumbál zničil hned po návratu.



„Brumbále?“vletěl do jeho pracovny Snape.



„Skvělé, že jste zpátky. Pán Zla se zřejmě znovu vzpamatoval a začal s útoky na mudly. Dnes napadl vesnici poblíž Dundee,“vyhrkl a poté se zhroutil do křesla.



„Čekal jsem to, Severusi,“povzdechl si Brumbál a vydal se ke krbu, aby zavolal Lauru.



„Děje se něco?“vylezla po chvíli Laura z krbu oprašující si svetr od sazí.



„Potřebovali bychom svolat schůzi řádu na Potter-manor. Jiné místo není možné,“řekl narovinu Brumbál.



„Chápu naléhavost setkání řádu, ale teď se to zrovna nehodí,“povzdechla si a zaujala místo v křesle vedle Snapea.



„Tady nezáleží na tom, zda se vám to hodí nebo ne, slečno. Jedná se o spoustu lidských životů, které bychom mohli zachránit,“zchladil jí Snape.



„Proč se to nehodí?“ignoroval Snapeův komentář Brumbál.



„Harry se probral, a když se dozvěděl o cizích lidech promenádujících se po jeho tajném sídle, moc nadšený nebyl. A to sem mu řekla pouze o McBrainových. O řádu neví ani slovo,“vysvětlila mu Laura situaci.



„Poradní místnost je od Harryho ložnice poměrně daleko, tak by to snad nemusel být problém. Nemusí se zatím nic dozvědět. Zřejmě je ještě dost slabý an to, aby se jen tak procházel po sídle,“odvětil Brumbál.



„Dobře,“povzdechla si Laura.



„Svolejte si schůzi a Harryho případný hněv pak půjde na vaší hlavu,“ukončila debatu Laura a vrátila se do sídla za Harrym.



„Sejdeme se tady za dvě hodiny, Severusi. Dám vědět ostatním členům řádu. Tady je jeden ze dvou krbů, kudy se můžeme do sídla vůbec dostat, to víš sám,“rozhodl Brumbál.



Na Potter-manor:



Harry usnul, tak šla Laura do knihovny se na chvíli začíst do své oblíbené knížky a taky si odpočinout. Už je to pár dní, kdy měla nějaký čas sama na sebe.



Harry se ale po pár minutách z lehkého spánku probral. Cítil se mnohem lépe a tak se rozhodl, že si zajde do své pracovny alespoň pro něco na čtení. Hodil přes sebe černý župan a potichu se vydal do pracovny.



Když šel ale okolo vstupní haly, přišlo mu, jakoby slyšel hlasy. To je přece ale nesmysl. O tomhle sídle téměř nikdo neví. Přesto se ale vydal za zvukem, až došel před sál, o kterém věděl, že zde bývala místnost pro porady a setkání, jelikož zde byl největší stůl v sídle. Netušil, co by ale kdokoliv v téhle místnosti pohledával.
18.06.12 20:09
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one