6. kapitola –Ve stájích

„ Kde si sakra byl, kluku,“ křičel strýc Vernon.

„ To tě nemusí zajímat strýčku,“ řekl sladce Harry.

„ Co si o sobě k sakru myslíš, že si budeš chodit kam se ti zlíbí,“ brunátněl vzteky Vernon.

„ Přesně tohle si myslím a vy budete zticha,“ varoval je Harry.

„ Nás jen tak nevystrašíš. Víme moc dobře, že ještě nemůžeš kouzlit jinak by tě vyhodili z toho vašeho pitomého spolku,“ řekl vítězoslavně Vernon.

„ To si jen myslíte. Přišel jsem na způsob jak čarovat už teď aniž by se to někdo dozvěděl,“ řekl Harry.


„ Takže si na mě dávejte pozor. A ještě něco, budu tu vždy jen večer a ráno a pak zase zmizim. Kdyby se tu někdo z toho jak vy říkáte pitomého spolku objevil, řekněte, že jsem ve svém pokoji, rozumíte?“ zeptal se nenávistně Harry.

Vernon se zmohl jen na přikývnutí. „ Výborně, tak já zase jdu,“ řekl Harry a přemístil se do Děravého Kotle a letaxem zase do své pracovny.

Ještě než šel spát, začaroval hůlku tak, aby ho ráno brzy vzbudila. Nebyl zrovna šťastnej, že se musí pořád přesouvat sem a tam, ale nic jiného mu nezbývalo.


Chtělo by to něco jako klon, který by byl u Dursleyových a on by mohl být na hradě nepřetržitě. Říkal si, že se na to podívá zítra ve své kouzelnické knihovně.

Ráno ho hůlka vzbudila velice nešetrně v sedm hodin ráno. „ Ještě chvilku,“ strčil Harry hlavu pod polštář.

K ničemu mu to ale nebylo. Hůlka i přesto do něj nepřestala mlátit. Harry se tedy naštvaně zvedl z postele a šel provést ranní hygienu. Poté se zase stavil u Dursleových, kteří ještě spali a ukázal se v okně pokoje, aby ho viděl ten co ho měl hlídat. Cestou zpátky se ještě jednou stavil u Gringottů. Uvědomil si, že zapomněl na jednu věc a to, že musí obstarat nějakou služebnou pro Lauru, protože skřítci by jí asi vyděsili.

„ Dobrý den pane,“ řekl skřet.

„ Dobrý,“ pozdravil Harry.

„ Potřebujete ještě něco zařídit?“ zeptal se skřet, který si ho pamatoval ze včerejška.

„ Ano. Chtěl by obstarat nějakou služebnou a pak ještě nějakého pomocníka pro mě,“ řekl Harry.

„ Chcete někoho staršího s více zkušenostmi, nebo mladšího?“ zeptal se skřet.

„ Nějakou mladší služebnou pro mou společnici a pak nějakého staršího muže, který se vyzná ve věcích okolo hradu. Domácnost, správa a podobně,“ řekl Harry.

„ Pošlu vám tam někoho a budete si moc vybrat,“ slíbil skřet.

„ A ještě něco. Nevíte o nějakém architektovi? Chtěl bych předělat trochu hrad, ale sám si netroufám, chtěl bych na to nějakého poradce,“ zeptal se Harry.

„ Dobrá a co všechno budete měnit?“ zeptal se skřet.

„ Téměř všechno tak ať sebou vezme všechny vzorky, které má,“ řekl Harry.

„ Zařídím to pane, odpoledne ho tam budete mít,“ řekl skřet.

Harry poděkoval a vydal se ještě do pár obchodů. Přece jen včera nestihl všechno. Nejdříve zamířil do obchodu s pomůckami pro koně a jezdectví.

„ Dobré ráno pane,“ usmála se mile prodavačka tak v Harryho věku. Harry jí úsměv oplatil.

„ Dobré,“ usmál se Harry.

„ Přejete si?“ zeptala se.

„ Jistě, ale zřejmě budu potřebovat radu. Vy jezdíte?“ zeptal se Harry.

„ Ano už od pěti let, tenhle obchod vlastní můj otec, ale nemusíte se bát rozumím tomu stejně dobře jako on,“ řekla prodavačka.

„ Zřejmě budete chtít něco pro svého koně?“ řekla mile.

„ No spíše pro svých dvacet koní,“ usmál se Harry.

Prodavačka na něj vykulila oči. „ Dvacet? A kde je máte uschované?“ zajímalo jí. Koně opravdu milovala.

„ Mám velké stáje, zdědil jsem je s hradem,“ řekl Harry.

„ To vám závidím, nikdy jsem neviděla pohromadě tolik koní,“ řekla s úsměvem.

„ V tom případě vás zvu,“ usmál se Harry.

„ To myslíte vážně?“ zaradovala se.

„ Když mi řeknete své jméno,“ usmál se Harry.

„ Alex,“ usmála se. „ Výborně já jsem Harry,“ podal jí ruku Harry.

„ Teď bych ale skutečně potřeboval vaší pomoc. Co potřebuje takový kůň?“ zeptal se Harry.

Alex se na něj usmála a začala vyjmenovávat věci, které by měl správný kůň mít a hned je nosila aby si mohl Harry vybrat.

Pro svého budoucího koně si vybral krásně rudé sedlo se zlatým lemováním. Bylo nádherné a byla na něm vyšitá z obou stran růže. Další sedlo vybral pro Lauru. To bylo bílé se stříbrným lemováním. Bylo jemné jak pro královnu. I na tomhle byly vyšity růže, ale drobné a bylo jich tam více. Snad se jí bude líbit.

U dalších si nechal poradit od Alex a slíbil jí, že pro ní o víkendu přijde a ukáže jí své koně. Bylo pondělí, takže měl ještě čtyři dny. Chtěl se do té doby naučit trochu jezdit, aby si před ní nepřipadal jako naprostý nemehlo. Musí říct Willovi, aby si ho vzal do parády. Sice řekl Lauře, že dneska s ní na koně nepude, ale vybrat si ho s ní půjde. Will ho snad do zítra trochu zkrotí, aby se na něm mohl od zítra začít učit.

Než se vzpamatoval bylo devět hodin a Harry se musel rychle přesunout na hrad ještě než se vzbudí Laura. Říkal si, že by se mohl zkusit na hrad rovnou přemístit. Snad ho bariéra pustí. Zamyslel se a představil si svůj hrad, jeho velké věže, prostorné nádvoří, les, obklopující ho ze dvou stran a poté jeho pracovnu s obrazy Bradavic, Černého jezera, Prasinek, jeho velké křeslo a knihovna plná čarodějných knih. Téměř neslyšně se přemístil před svůj stůl v pracovně.

„ Skvěle, to mi ušetří spoustu času,“ radoval se Harry.

Sundal ze sebe cestovní hábit, aby Laura nepoznala, že byl pryč a vyšel do jídelny.

Sotva vešel otočila se na něj ještě rozespalá Laura.

„ Co tak brzy?“ zeptal se Harry.

„ Nemohla jsem spát,“ řekla Laura.

„ A nebylo to čistě náhodou kvůli tomu, že si máš dneska vybrat toho koně, že ne,“ usmál se Harry.

„ Už se hrozně moc těším,“ vylítla Laura.

„ To ti věřím, ale určitě ti nic neudělá když se v klidu nasnídáš,“ usmál se Harry a sednul si naproti ní.

Skřítci jim už nachystali snídani. Harry si vzal pomerančový džus s topinkami. Měl tu stejný luxus jako v Bradavicích. Ronovi by se tu jistě líbilo. Ušklíbl se, když si vzpomněl na svého kamaráda, který snad z Bradavic nejvíce miloval jídlo.

„ Opravdu nepůjdeš se mnou?“ zeptala se ještě Laura.

„ Půjdu s tebou, ale jenom si vyberu koně, kterého bude pro mě cvičit Will a pak zase půjdu. Někoho čekám a navíc má přijít architekt, který nám pomůže trochu s přeměnou hradu,“ řekl Harry.

„ Architekt? Já myslela, že si to chceš udělat podle svýho?“ divila se Laura.

„ Taky, že jo, ale on nám obstará vše potřebné a pomůže nám trochu s výběrem,“ usmál se Harry.


"Ale počkáte s tím na mě?"bála se Laura

„ Bez tebe se ani nehnem,“ slíbil Harry s úsměvem.

„ Dobré ráno pane Harry,“ vešel do jídelny Will.

„ Dobré Wille,“ usmál se Harry a Laura.

„ Nebude vám vadit, že půjdu s vámi, chtěl bych si vybrat koně pro své vlastní potřeby,“ obrátil se Harry na Willa.

arry

„ Vůbec ne pane,“ řekl Will.

Nasnídali se a vyšli do slunečného rána. Stáje nebyly daleko od hradu, takže se před nimi po chvíli objevili. Harry je sám zatím neviděl a tak ho samotného překvapila jejich rozloha. Poté přesunul svůj pohled na výběžek, kde na jeho straně klusalo pět nádherných koní a na protější straně dalších deset. Will se k nim hned vrhl zatímco Laura jen udiveně stála.

„ Ty sou nádherný,“ vydechla.

„ Ano, to sou,“ přikývl Harry a táhl jí k ohradě.

„ Tak co si myslíte Wille?“ otočil se na cvičitele Harry.

„ Jsou to nádherná a vzácná plemena pane, ale i tak to bude hodně práce,“ řekl Will a skočil k nim do ohrady.

„ Tak co, jaký se ti líbí?“ zeptal se.

„ Já nevím, jsou nádherný všichni,“ řekl ještě udivená Laura.

„ To sou,“ usmál se Harry.

Will mezitím vzal stranou pět koní a na jednoho se rychlostí blesku vyšvihl. Kůň ho však nenechal a začal se vzpouzet.

„ Co to děláte Wille?“ zeptala se Laura.

„ Hledám vám vhodného koně slečno,“ zavolal Will a vyšvihl se na dalšího.

Ten byl nádherně hnědý s tmavou hřívou a černýma očima. Byl trochu klidnější, ale i tak měl dost práce se na něm udržet, ani tenhle se pro mladou slečnu rozhodně nehodil.

Takhle vyzkoušel téměř všechny koně. Některé ani nezkoušel. Stačilo se na ně podívat a věděl, že tohle by bylo dost i na otrlého jezdce. Nakonec se mu pod ruku dostala nádherná hnědá klisna s modrýma očima a tmavě hnědou hřívou. Byla klidná a nechala se sebou manipulovat, i když Will nepochyboval o tom, že musí být také velmi rychlá.

„ Co byste řekla na tuhle klisnu slečno,“ řekl Will.

Laura se na něj hned obrátila a když spatřili nádhernou klisnu s pomněnkovýma očima, dočista se do ní zamilovala.

„ Ta je krásná,“ řekla Laura.

„ Tak sem pojďte, uvidíte jestli vám bude vyhovovat,“ pobídl jí Will.

Zatím dal na klisnu jen obyčejné černé sedlo, aby si jí mohla Laura vyzkoušet. Laura opatrně přikročila ke klisně a rukou se dotkla její nádherné hřívy, která se na slunci leskla.

„ Sedněte si na ní,“ řekl Will. „ Nebojte se, nic vám neudělá a já vám pomůžu,“ usmál se Will.

Will Lauře pomohl se vyšvihnout do sedla a radši klisnu držel. Přece jen Laura na koni jezdit neuměla a kdyby se klisna splašila špatně by to dopadlo.

„ Vypadáš jak královna,“ zavolal za ní Harry.

Laura se na něj usmála a pohladila klisnu.

„ Myslím, že si budete rozumět,“ řekl Will.

„ Taky si myslím,“ usmála se Laura a obrátila se na Harryho.

„ Je tvoje,“ usmál se Harry.

Laura opatrně slezla z koně a běžela za Harry. Než se Harry nadál měl její ruce kolem krku.

„ Nechceš mě doufám uškrtit,“ zasmál se.

Laura se od něj trochu odtáhla a zadívala se mu do nádherných smaragdových očích. Harry se zarazil a upřeně jí pozoroval. Vzdálenost mezi nimi se začala zmenšovat až to Harry nevydržel, přitáhl si jí k sobě a dlouze jí políbil. Po chvíli se od ní odtáhl a čekal co udělá Laura. Ta se jen usmála a znovu ho políbila. Tentokrát se líbali dlouho a čas kolem nich jakoby se zastavil. Opláceli si navzájem polibky a jak k sobě byli přimknutý cítili splašený tlukot srdce toho druhého.

„ Pane,“ vyrušil je Will. „ Pane,“ opakoval když ho ani jeden nevnímal.

Harry se odtáhl od Laury a podíval se na cvičitele koní.

„ Promiňte, že ruším,“ řekl rozpačitě Will, „ ale říkal jste, že máte málo času a chtěl jste si vybrat koně,“ připomněl mu.

„ Vidíte, úplně bych na to zapomněl,“ usmál se Harry.

„ Opravdu tu nemůžeš zůstat?“ škemrala Laura.

„ Opravdu bych moc rád, ale nejde to. Ještě se s vámi naobědvám a pak mám práci až do včera,“ řekl smutně Harry.

„ Ale ty se tady bav jak je ti libo,“ políbil jí zlehka Harry.

„ Vybral jste si už nějakého koně, pane?“ zeptal se Will.

„ Ano vybral,“ usmál se Harry. „ Támhletoho,“ ukázal na koně u ohrady Harry.

Byl černý jako uhel. Černá hříva mu trochu vlála ve větru a měl oříškové oči.

„ Jste si jistý pane?“ zeptal se překvapeně Will.

„ Ano jsem, proč se ptáte Wille?“ nechápal Harry.

„ Tenhle kůň je tu jako jediný z velmi prastarého rodu, řekl bych dokonce, že je to váš nejcennější, podle toho co jsem viděl. Musím říct, že máte vkus. Nevím, ale za jak dlouho vám dovolí se na něj posadit. Je velmi bojovný, já sám jsem ještě na něm neseděl,“ přiznal Will.

„ Zkuste ho trochu zkrotit Wille, protože já své rozhodnutí nezměním,“ řekl rozhodně Harry.

Na tom koni bude jezdit i kdyby ho to stálo bůhví co. Ten kůň ho něčím fascinoval. Možná to byla jeho krása, nebo ty oči, které Harrymu říkali, že si jednoho dne budou rozumět.

„ Zítra se přijdu zase podívat jak jste pokročil,“ řekl Harry.

„ Pojďte, půjdeme na oběd a pak si tu můžete být klidně do večera,“ usmál se Harry a vedl je k hradu.

„ A ještě něco,“ otočil se Harry na odchodu jakoby si na něco teprve teď vzpomněl. „ Nechtěla by si se mnou chodit?“ zeptal se Laury s úsměvem.

„ Jasně, že chtěla,“ usmála se Laura.

„ Bezva,“ opětoval jí úsměv Harry.

Oběd měli stejně skvělý jako včera večeři. Skřítci mělo spoustu nápadů, takže ani nevěděli co mají ochutnat dřív. Po obědě se Laura a Will zase odebrali ke stájím, kde se měla Laura začít učit jezdit na své klisně a Will se chtěl pořádně podívat na Harrym vybraného koně.

Will se ještě na něco před odchodem zeptal: „ Potřebuju vědět pane jak chcete, aby se váš kůň jmenoval. Budu se ho snažit vycvičit,“ řekl Will.

Harry přemýšlel jaká jméno by se k tomu bojovnému koni hodilo. Hlavou mu lítaly jména jako Blesk, Sharp a jiné, ale chtěl něco jiného, nějaké zvláštní jméno pro stejně zvláštního koně. Pak ho to napadlo. Jméno, které je spjato s historií. Excalibur.

" Bude se jmenovat Excalibur," řekl Harry Willovi.


" Excalibur pane? Zajímavé jméno," podotkl Will a šel do stájí.

" Tak se uvidíme večer?" usmála se Laura.

" Večer," políbil jí Harry. " A pořádně se uč, ať to pak můžeš naučit mě," zasmál se.
20.12.10 12:26
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one