Hned co Laura s Willem odešla do stájí, se Harry přemístil do jedné ulice v Londýně. Vydal se k malému obchodu a bez zaváhání vešel.



„Dobrý den pane, co si přejete?“zeptala se mladá čarodějka s brýlemi, ale ne takovými jaké míval on, ale velice elegantními.



Mile se na něj usmála „Hledám architekta pro hradní prostory a jiné,“řekl Harry.



„Ale jistě. Posaďte se prosím,“ukázala na křeslo naproti sobě. „Především musím vědět na kdy ho potřebujete, abych se mohla podívat kdo je volný,“usmála se.



„Co nejdříve. Prakticky by mohl začít už od zítřka,“řekl Harry. „Potřebuju aby byl ten hrad do dvou, nanejvýš tří týdnů zrekonstruovaný, změněný, prostě hotový,“řekl Harry.



„Proč tak rychle?“zeptala se zvědavě žena.



„Studuji a na konci srpna odjíždím do školy, takže bych na to nemohl dohlížet,“vysvětloval Harry.



„Rozumím. Chcete tedy nějakého profesionála, který to stihne v rekordním čase,“řekla žena.



„Vidím, že jste mě pochopila,“usmál se Harry.



„Mám tady jednoho profesionála, který vám bude zajisté vyhovovat,“usmála se.



„Thomasi,“zavolala hlasitě. „Thomasi,“zakřičela znovu.



„No jo, vždyť už jdu Sam,“zakřičel nazpátek Thomas a vešel do místnosti.



Byl to pohledný muž s blonďatými vlasy, vysoký a s nezbednýma očima.



„Vím, že to teď nevypadá, ale Thomas je skutečný profesionál,“řekla Sam. „Thomasi půjdeš tady s panem…..,“zarazila se Sam.



„Black. Harry Black,“usmál se na ní Harry.



Vlastně ani nelhal. Teď po Siriově smrti byl dědicem Blacků a tudíž i jejich jména.



„Takže půjdeš s panem Blackem a domluvíte se na přestavbě jeho sídla,“přikázala mu Sam.



„Dobře. Můžeme jít?“zeptal se Thomas Harryho.



„Jistě. Chytněte se. Přemístím nás,“řekl Harry a nabídl mu svou paži.

„Dobře. Můžeme jít?“zeptal se Thomas Harryho.



„Jistě. Chytněte se. Přemístím nás,“řekl Harry a nabídl mu svou paži.



Thomas se chytil a než se vzpamatoval stáli před Potter-manor. Vytřeštil na hrad oči.



„Co na něm chcete měnit?“zeptal se Thomas udiveně.



„Téměř všechno,“řekl Harry. „Ale to vám vysvětlím uvnitř,“řekl Harry a zamířil do hradu.



Cestou ještě nakoukl ke stájím, kde se Laura právě něčemu smála. Usmál se. Zavedl Thomase až do své pracovny v prvním patře. Sedl si za velký stůl a pokynul Thomasovi, aby se posadil na křeslo naproti. Ten se posadil, ale stále obdivoval nádhernou starou knihovnu a stůl z mramoru.



„Jak je ten hrad starý?“zeptal se.



„To nikdo neví přesně, vlastně se ani neví kdo ho postavil, ale je přibližně 1500 let starý,“řekl Harry.



„Neuvěřitelné,“řekl Thomas. „Tohle všechno je původní, že?“otočil se na Harryho. Ten jen přikývl. „Myslel jsem si to, zřejmě nějaké kouzlo proti stárnutí.“



„Máte pravdu. To kouzlo ten hrad zřejmě zachránilo,“přitakal Harry. „Ale teď bych s vámi chtěl spíše vyřešit ty změny, které bych po vás chtěl,“řekl Harry.



„Ale jistě,“řekl Thomas a vytáhl z malého kufru blok a pero. Dále vytáhl ještě takovou malou krabičku a zakouzlil na ní Véta bald sále. Krabička se zformovala do 3D modelu Potter-manor.



„Velice šikovné kouzlo,“pokýval uznale hlavou Harry.



„To ano, my architekti se bez něj neobejdeme,“souhlasil Thomas. „Tak se na to vrhneme.“



„Já bych asi nejdříve vymyslel zahradu,“navrhl Harry.



„Dobře, ale jak byste si ji představoval?“zeptal se Thomas. „Děláme různé styly. Romantické, renesanční, gotické, reprezentační,“vyjmenovával.



„Jaký je mezi nimi vůbec rozdíl?“zeptal se nechápavě Harry.



„Možná by bylo lepší, kdybyste mi řekl, jak by ty zahrady asi tak měly vypadat,“řekl Thomas.



„No, mely by být reprezentační, stejně jako celé sídlo, ale ne úplně, možná, že trocha domácího pohodlí by neuškodila. Jen bych vás chtěl upozornit, že mám spoustu koní a rozlehlé stáje, aby jste to bral v potaz,“upozorňoval ho Harry.



„Myslím, že to se zahradníky nějak vymyslíme,“řekl Thomas a vše si hned zapisoval.



Najednou uslyšeli zaklepání na dveře.



„Dále,“řekl Harry.



Zpod dveří vykoukla Laura. „Doufám, že neruším,“řekla nesměle s úsměvem.



„Jistě, že ne,“opětoval jí úsměv Harry.



„Pojď dál,“řekl Harry a přisunul jí k sobě další křeslo.



Laura se pousmála a posadila se. „Co jste řešili?“zeptala se.



„Zahradu, ale teď se vrhneme na vnitřek,“řekl Harry.



„Nevěděla jsem, že chceš předělávat venek a okolí hradu,“řekla překvapeně Laura.



„Říkal jsem si, že je to teď takové zarostlé a že by tomu menší změna neuškodila,“vysvětlit jí Harry.



„To ano, ale má to své kouzlo,“řekla Laura.



„Neboj se, zas tak velká změna to nebude a když už, tak jenom k lepšímu,“uklidňoval jí Harry.



„Můžeme pokračovat?“zeptal se nesměle Thomas.



„Jistě,“usmál se Harry. „Dále bych chtěl hrad nějak zesvětlit. Tu černou a temně modrou bych vyměnil za nějaké jiné barvy,“uvažoval Harry.



„Dobrá a jaké byste si představoval,“ptal se Thomas.



„Myslím, že by vyhovovaly na chodbách rudé koberce s rudými závěsy, přidá to na vážnosti. Do pokojí bych raději dal jiné barvy. Nějaké světlé, to nechám na vás, jenom u sebe bych chtěl kombinaci hnědé s černou a bílou,“řekl Harry a ukázal na plánku hradu svůj pokoj.

„A tenhle udělejte do modra,“to ukázal na svůj druhý pokoj ve věži aniž by řekl komu patří.



„Jaké barvy chceš k sobě do pokoje?“zeptal se Harry Laury.



„Já nevím, mám ráda blankytně modrou,“řekla Laura.



„Takže tento pokoj bude v blankytně modré,“ukázal Harry na Lauřin pokoj.



„Ale tohle přece není můj pokoj,“zarazila ho Laura.



„Ale brzy bude. Ten co ho máš teď je jen provizorní,“usmál se na ní Harry.



„Chci tě mít blízko sebe a tenhle je hned vedle mého,“vysvětloval jí.



Laura byla moc ráda, že jí chce mít tak blízko sebe. Zahřálo jí to u srdce. Asi se opravdu bláznivě zamilovala.
20.12.10 12:28
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one