6. kapitola OS



Harry se nechal limuzínou zavést zase jen na konec Zobí, aby ho hlídka z Řádu nezahlídla. V neděli večer zase odjížděl zpět. Natáčení bylo náročnější, a to nejen časově, více než čekal.



Na konci ulice na něj čekal Alex: „No nazdar. Vítej zpátky mezi obyčejnými smrtelníky,“usmál se na něj.



„Copak já nejsem obyčejný smrtelník?“šklebil se Harry.



„Kdepak. Ty teď patříš mezi společenskou smetánku. To sou samí herci, rychlá auta, obrovské vily a limuzíny,“poukázal Alex na tu, která teď odjížděla, poté co tady Harryho vysadila.




„Měli bychom tě hlídat, aby si nám náhodou nezvlčel,“zasmál se Alex.



„Ale prosim tě, zase tak skvělý to není. Sem utahanej jak pes. To je furt, stoupni si sem, ne radši támhle, tvař se unuděně. Člověk, aby z toho zešílel. Ještě štěstí, že někteří herci mají smysl pro humor,“povzdechl si zničeně Harry.



„No, jo. Ty chudinko naše malá,“smál se Alex. „Jdem ke mně. Už tam na nás čeká Ted.“



„Ahoj Harry, dlouho si u nás nebyl,“usmála se na něj paní Dolenová.



„Dobrý den paní Dolenová,“usmál se zpět Harry.



„Toho teď jen tak neuvidíš, mami. Harry točí velkej film,“mrkl na ní Alex a vydal se s Harrym nahoru do svého pokoje.



Tam už na ně čekal Ted. „Nazdar Harry. Tak jak bylo,“přivítal se s ním.



Harry jim vše povyprávěl. Postěžoval si na náročného režiséra a vychválil své kolegy, kteří nezkazili žádnou srandu.



„Musíme ti něco říct,“řekl najednou vážně Ted.



„Sakra, netvař se jak na pohřbu. Vždyť to není vůbec špatná zpráva,“ohradil se Alex.


 
 
„Tak co. Řeknete mi to vůbec?“pousmál se Harry.



„Jess s tebou čeká dítě,“řekl najednou naprosto vážně Alex.



„Cože?“vytřeštil na něj oči Harry.



V tu chvíli už to Ted nevydržel a praskl smíchy: „Fakt vtipný Alexi. Jasně, že s tebou nečeká dítě,“obrátil se na Harryho.



„Ale stálo to za tenhle výraz. Kámo, ty radši do třiceti neměj děti, protože jestli se budeš tvářit takhle, až se o nich dozvíš, matka tvého dítěte ti dá maximálně přes dršku a opustí tě,“tlemil se Alex.



„Bože, mě z vás dvou vážně jednou klepne,“povzdechl si hraně zničeně Harry.



„Teď už ale vážně,“obrátil se Ted na Alexe. „To, co jsme ti chtěli opravdu říct je, že Alex byl na dalším pohovoru a vzali ho do jednoho nízkonákladového filmu.“



„Vážně? To je skvělý. Blahopřeju,“řekl Harry nadšeně.



„Díky, že mi to přeješ Harry, ale tím nám teď vyvstal docela velký problém,“pousmál se Alex.



V tu chvíli to Harrymu došlo. Alex bude pryč a jeho krytí zřejmě přestane fungovat. „Kdy to natáčení začíná?“zeptal se Alexe.



„Za týden. Tenhle týden to s Tedym zvládneme, ale od příštího týdne tu bude Tedy sám a on tě nemůže krýt 24 hodin denně bez přestávky,“řekl na férovku Alex.



Ted se omluvně podíval na Harryho, jakoby snad něco takového mohl zvládnout.


 
„To je jasný. To bych po tobě Tedy ani nechtěl. Jsi můj kamarád, ne můj sluha,“přikývl Harry. „No, co se dá dělat. Prostě budeme muset vymyslet plán B.“
 


Po asi hodině marného hledání řešení se Harry vydal domů. Jediný člověk, který vůbec zaznamenal, že tam místo něj byl celý týden někdo jiný, byla teta Petunie. Stroze se s ním přivítala, zatímco dělala večeři strýci. Harry si vzal jen něco do ruky a vydal se nahoru k sobě do bytu.



Nevěděl, co bude dělat, až bude muset Alex na to natáčení. V tuhle chvíli by se mu tady hodila Hermiona. Už se natahoval po pergamenu, že jí napíše, když mu došlo, že by to nebylo příliš chytré. Kdokoliv může odchytávat jeho soví poštu. Ať už Voldemort nebo řád. Navíc, co by napsal Hermioně, aniž by odhalil své tajemství?
Bude na to muset prostě přijít sám. Jakoby, ale Hermiona věděla, že jí Harry potřebuje, přiletěla mu od ní sova se zásilkou Denního věštce a u něj byl pouze krátký vzkaz.



Ahoj Harry,

vím, že bych ti neměla psát, ale tohle by si měl vědět. Pamatuj, že sme spolu ať už si Denní věštec píše co chce.

Hermiona



Titulek dnešního věštce hlásal: HARRY POTTER: HRDINA NEBO LHÁŘ? V článku spekulovali, co se vlastně stalo na hřbitově během znovuzrození Voldemorta. Jak asi skutečně zemřel Cedrik a dokonce spekulovali, zda ho nezabil Harry sám, aby vyhrál pohár a více se zviditelnil.



„Hlupáci,“odfrkl si Harry.



A nenapsal to nikdo jiný než všemi známá Rita Holoubková. Kdo jiný by taky byl schopný ze sebe dostat takovou nepodloženost. Samozřejmě, že Harryho článek naštval, ale už si zvykl nebrat si takové lži k srdci. Není to první lživý článek ve věštci a on doufal, že ti, co mají aspoň trochu rozumu, tomu nebudou věřit.
Už chtěl noviny vyhodit, když si všiml jedné kolonky v sekci Inzerátů. Společnost KINNETIC (nemohla sem si pomoci. Ten, kdo zná QasF pochopí proč. Tato povídka ale nespadne do slash.) nabízela diskrétní služby všeho druhu jak v kouzelnickém, tak i v mudlovském světě. Harry se rozhodl, že zjistí, jaký přesně služby nabízejí.
Možná by mu mohli najít někoho, kdo by byl ochoten pod mnoholičným lektvarem si hrát na něj. Musel by to být čaroděj, aby ho v případě nouze mohl zastoupit i ve škole, i když měl Harry domluveno, že během školního roku bude natáčet od pátku odpoledne do neděle.



Poslal zprávu klukům, jestli si s ním nechtějí vyjet do Londýna. Potřeboval se podívat do té agentury. Poté sešel dolů za tetou: „Teto, potřeboval bych tvojí pomoc,“řekl jí potichu, aby ho neslyšel strýc.



Petunie ho zatáhla do kuchyně, aby je nikdo neviděl: „Tak, co potřebuješ?“



„Potřebuju si zajet do Londýna něco zařídit. Mohla by si mě krýt, kdyby se po mě někdo ptal?“



„Jistě, i když doufám, že žádný ča….,“podívala se okolo, jestli jí někdo neslyší,“žádný čaroděj do mého domu nevstoupí.“



„Nevím, proč by to dělali. Chci se jen ujistit v případě, že by je to napadlo,“uklidňoval jí Harry.



Už se otáčel, že se půjde nahoru převlíct: „Počkej, Harry,“zavolala za ním teta. „Co, když tě ale uvidí odcházet?“



„To už sem domyslel. Nepoznají mě,“usmál se Harry.



Nahoře vytáhl koženou bundu, džíny, šedé triko a černé sluneční brýle. V koupelně pak našel barvu ve spreji od Emmy, která byla smývatelná, a rychle si s ní udělal ve vlasech melíry. Takhle ho snad v řádu budou považovat za tetina synovce, který je tu na návštěvě.



V klidu vyšel z domu a vydal se k autobusové zastávce, kde už na něj čekal Alex s Tedem. „Wau. Super ohoz a účes,“řekl Alex.



„Díky, potřeboval sem se tak trochu zamaskovat,“ušklíbl se Harry.



Autobusem se dostali na Trafalgar Square v centru Londýna. V jedné z okolních ulic sídlila firma KINNETIC. Budova Kinneticu byla moderní, ale přesto zapadala do okolí a nevzbuzovala pozornost. Prosklená okna a dveře sice evokovaly pocit, že to tu není příliš soukromé a diskrétní, ale jakmile ste vlezli do příjemné recepce a béžovými koženými křesly a malými stolečky, zjistili ste, že přestože jsou všude okolo vás okna a vy si můžete v klidu prohlížet dění na ulici, nikdo nemůže z venku vidět vás.



Harry doufal, že právě tady najde řešení svého problému. Přistoupil k recepci, kde stála vysoká brunetka v sáčku, která se na něj mile usmála: „Mohu vám nějak pomoci?“zeptala se.



„Ano. Potřeboval bych mluvit s někým z vašeho vedení, jelikož si nejsem jistý, zda je vůbec tato společnost schopná mi pomoci,“vysvětlil Harry.



„Jistě a vaše jméno?“zeptala se.



„Daniel Radcliffe,“odvětil.



„Pojďte se mnou, prosím. Pan James vás přijme,“pokynula jim brunetka a zavedla je v prvním patře k jedněm dveřím, na které zaklepala a poté je pustila dovnitř.



„Dobrý den. Mé jméno je Adam James,“představil se jim za stolem a poté jim pokynul ke křeslům.



„Dobrý, já jsem Dan Radcliffe a toto jsou mí dva přátelé. Jejich jména ale zůstanou v anonymitě. Nechci je už více do toho zatahovat,“řekl rozhodně Harry.



Ted a Alex byli sice naštvaní, věděli ale, že je to pro jejich dobro, takže drželi jazyk za zuby.



„S čím vám mohu pomoci, pane Radcliffe,“vypadalo to, že James bude skutečně profesionál.



„Jste čaroděj, pane Jamesi?“zeptal se na rovinu Harry.



„Jsem moták.Tak sem si založil firmu, která z tohoto mého handicapu dokáže vytěžit, co nejvíce,“přiznal se James.



„V tom případě ale určitě znáte Harryho Pottera,“nadhodil Harry.



James jen přikývl. „Jak moc jste diskrétní, Jamesi?“zeptal se Harry opatrně.



„Věřte mi, že z této místnosti se nedostane žádná informace, kterou se mi zde rozhodnete poskytnout,“ujišťoval ho James.



„Skvělé,“přikývl Harry. „Mé pravé jméno je totiž Harry Potter.“



James na sobě překvapivě nedal nic znát.



„Dan Radcliffe je mé umělecké jméno. Abych ale mohl být Danem a zároveň Harrym, musel bych být na dvou místech zároveň a to je problém, který od vás potřebuji vyřešit,“vysvětloval Harry.



„Potřebuju, aby si někdo hrál na Harryho, zatímco já budu jako Dan na place. Zaplatím vše, co budete potřebovat. Mnoholičný lektvar, oblečení, cokoliv. Chci jen nějakého schopného herce, který se vyzná ve světě mudlů a zároveň je obstojným čarodějem. Občas mě totiž bude muset zastupovat i v Bradavicích,“dořekl Harry všechny své požadavky.



James se jen zamyšleně díval před sebe, a když Harry přestal mluvit, úplně v klidu řekl: „Někoho takového sem vám schopen sehnat. Kdy bude muset nastoupit?“zeptal se.



„Nejpozději příští pondělí, ale potřebuju se s ním předtím setkat a říct mu na co si dávat pozor a jak se chovat, aby nikdo nepoznal, že on není já,“řekl mu na to Harry.



„To je jasné. Do dvou dnů se vám ozvu,“ujistil ho James.
 
 
08.12.13 15:14
magie-v-obraze
Škola není hospoda, aby se do ní chodilo pravidelně
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one